Lidé jsou od přírody leniví, to dnes každý Lenin ví, a když je třeba zahájit nějakou revoluci, tak nejlépe lodí, kdo by se taky třepal k Zimnímu paláci pěšky, že? Když nemáme po ruce vhodné přibližovadlo, tak se zkusíme poohlédnout po nějaké zkratce, ideálně červí díře, která nám pomůže překonat časoprostor a objevit se v cíli ještě dříve, než jsme se vydali na cestu. A když zkratku vhodně odějeme to mystického šatu, zahrajeme na city a nalákáme nějakou celerbritu, tak dokonce můžeme začít slušně vydělávat. Peníze nesmrdí, na rozdíl od šťávy z celeru.
Šťáva z řapíkatého celeru, šťáva, ne pevné skupenství, je posledním hitem alternativních věrozvěstů bojujících za zdravé a štíhlé lidstvo. Údajně dokáže léčit cokoli, namátkou třeba: ekzémy, lupénku, akné, nadýmání, infekce, obezitu, depresi, padání vlasů, úzkost, nespavost, zanesené játra. A, a teď přijde to nejlepší, dokáže léčit i „atd.“ Takže v podstatě vše, na co vaše placebo stačí.
Věrozvěstem nové víry je p. Anthony William, který má to štěstí, že se kámoší s duchem, který mu do ucha šeptá, co má a nemá dělat, co je dobré a co ne. Takže třeba ví, že ve šťávě z celeru jsou tzv. „sodium clusters“, které ještě věda neobjevila, ale to není na překážku, podle p. Williama se to stane přesně(!!) za deset let. A tyto „clustery“ přetvářejí kyselinu v našem žaludku a pomáhají našemu trávení. A vážou na sebe toxiny a vyplavují je z jater. A pomáhají ničit tzv „škůdce jater“ (liver troublemakers), které objevil, překvapení, p. William! A kromě toho mají tisíc a jednu dalších super vlastností, jak už koneckonců věděly naše babičky.
Á propos, naše babičky. Ty, kromě pečení koláčů, věděly, že: „Bez práce nejsou koláče“, že neexistují žádné zázračné zkratky a pokud ano, tak vedou do slepých uliček. Ale stejně se, dnes a denně, pokoušíme těmito zkratkami jít a věříme, že se to třeba povede. A když ne dnes, tak třeba zítra, to už určitě bude ono, najdeme svatý grál a budeme šťastní, zdraví a na obláčku číslo devět.
Žijeme v „postfaktické době“, utíkáme k „alternativním pravdám“, protože pravda přece je, jak je Bůh nade mnou, relativní, a kdo jsme my, abychom soudili. Oháníme se svobodnou vůlí, která nám dává právo vyzkoušet vše, co se nám zamane, protože co kdyby. Myslet už netřeba, protože jsme to viděli na instagramu, psaly o tom celerbrity a četli jsme článek u naší oblíbené léčitelky. Selský rozum nám sice říká, že řapíkatý celer je tady s námi od nepaměti a určitě by se už vědělo, že to je svatý grál, ale srdce je silnější. Paradoxně jsme tak osamoceni v našem čím dál tím více propojeném světě, že potřebujeme ukotvení v nějaké skupině podobných lidí, cítit se někde doma, v bezpečí, někde, kde se schováme před neustálým bombardováním informacemi a kde jsou věci jasné, čisté a jednoduché. Včera spirulina, dneska celer, zítra lehce zředěná rtuť nebo čokoláda.
Jo, tohle to je hejt, ale ne na celer. Samotné pití celerové šťávy pravděpodobně nikomu neublíží, věřím, že spousta lidí se subjektivně bude cítit lépe, ale to by se pravděpodobně cítila i kdyby každé ráno pila vodu s citrónem, z mrkve nebo něco podobného. Tohle je hejt na zkratky v nás a v našem konání, na naši snahu vypnout kritické myšlení a jít jenom za hlasem svého srdce. Jak už věděly naše babičky, žádný oběd není zadarmo. A pokud někomu věřím, tak to je moje babička, a ne guru s duchem.
