Teorie her v praxi

Ranní cesta k soustruhu se EMě nikdy moc nelíbila. Samo o sobě stačí adjektivum „ranní“, aby jí vyskákaly pupínky jako nenaplněné šestnáctce a jí navíc komplikuje život i spojení „k soustruhu“. Město, vesničky i samoty s prvním kohoutkem vyvrhnou tisíce mravenečků a ti, seřazeni v jeden šik, postupují za světlem Mordoru.

Cestičky jako pramínky, cesty jako říčky, nakonec se všechny slejí v jeden mohutný tok masy nadržených pracantů dychtivých přiložit ruku ke společnému dílu a dopřát kapitalistovi snídani v trávě, nebo alespoň v nějakou lidskou hodinu. Stovky či tisíce aut, jízdních kol, koloběžek či vyšmatlaných bot zaplní žilky a žíly města, a to začíná popadat dech a ztrácet tep. Malé tromby svorně stojících vehiklů i naleštěné rodinné pýchy ucpávají každičkou volnou skulinu a hlavní začíná být to, kdo je na hlavní. Doba velí, že je třeba být zlý, asertivní a tvrdý, altruismus zdá se být nejenom cizím slovem, ale i cejchem slabých a neschopných.

Kdo chce píchat včas, ten nesmí stát. A kdo chvíli stál, již stojí opodál. V teorii her se rozebírá příklad „spolupracujících vězňů“. Dva zadržení jsou vyslýchání odděleně a mají možnost mlčet nebo vypovídat a podle jejich rozhodnutí jim budou přiděleny tresty. Pokud budou oba mlčet, tak dostanou dva roky, pokud oba mluvit tak šest let a pokud promluví jen jeden z nich, tak bude osvobozen a ten druhý bude bručet deset zim. Ideální strategií je mlčet, ale to musíme věřit, že bude mlčet i druhý.

A to je těžké, zvlášť když je doba zlá a rychlá, a zima krutá. Kouzlo a romantika zasněžených cest ztrácí svůj půvab pod čelistmi radlic pluhů stavějících ledové bariéry ne nepodobné Zdi chránící Sedm království před Nočním králem a už tak úzké cesty měnící v jednosměrky. Prochladlá EMa v zastrčené uličce stoicky čeká na Gogota a ten přichází. Hlavní se zastaví, světla jako dvě oči pobídnou EMu k zařazení jedničky, svět se dává do pohybu a dostává smysl. Město je najednou plné spolupracujících lidí zavádějících teorii her do praxe.

Dobroserové, vítači, zemská domobrana, zemanovci, klausovci, havloidi, čmoudi i bílá liga, katolíci, obřezaní, rytíři Jedi i Sithové, všichni najednou chápou, že hlavní není být na hlavní, ale být normální. A normální je pomáhat, soucítit a uchovat si elementární lidskost a selský rozum. A nejen v ladovské zimě, pomyslí si EMa u píchaček a jde s úsměvem budovat kapitalismus s lidskou tváří.

Příspěvek vytvořen 130

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek