U konce spásná,
rychlá jak výstřel z kuše,
neptej se vdovy:
„Jsi za něj šťastná?“
imunní není
proti kolapsu duše.
Po roce utře slzy,
modlitby a sůl ze rtů,
včera, dnes, zítra,
bude už navždy brzy,
cokoli Bože, a když ne tobě,
tak potom klidně čertu.
Kanálky vyschly,
modř očí halí víčka,
vzpomínky letmé,
rysy ji zjihly,
samotná navždy,
ona, a jeho svíčka.
