Napsal The Mentor, 8. ledna 1986.
Přeložila Ema.
Hackerův manifest.
Dnes chytli dalšího, jsou toho plné noviny: „Mladistvý zatčen za počítačové pirátství“, „Hacker obviněn z napadení počítačových systémů“. Zatracené děti. Všechny jsou stejné.
Zkoušeli jste si ale někdy představit, vy, ve fešáckém obleku, s aktovkou a techno mozkem z roku 1950, svět očima hackera? Co ho vzrušuje? Co ho utvářelo a formovalo?
Já jsem hacker, vítejte v mém světě.
Můj svět má prapočátek ve škole. Jsem chytřejší než většina ostatních dětí a ty sračky, které nám každý den vtloukají do hlavy mě nudí. Zatracený flink. Všichni jsou stejní.
Jsem na střední škole a už asi po patnácté poslouchám učitele vyprávět o tom, jak se krátí zlomky. Chápu to. „Ne pane učiteli, nemůžu Vám ukázat zápis, spočítal jsem to v hlavě.“ Zatracené děcko, určitě to opsal. Všichni jsou stejní.
Dnes jsem objevil novou věc, počítač. Je pěkně hustá. Dělá přesně to, co chci. Když udělá chybu, je to proto, že jsem něco posral. Není to proto, že mě nemá ráda, nebo že má pocit, že ji ohrožuji, nebo že ji chci přečůrat. Nebo proto, že ji učení nebaví a nemá tady co dělat. Zatracené děcka, jediné, co je baví, je hraní her. Všechny jsou stejné.
A pak se to stalo. Objevil jsem jiný svět, běhající uvnitř telefonních linek jako heroin žílou závisláka. Elektronický impuls je vyslán a nachází úkryt před dennodenní neschopností okolí, bíbíeska, diskuzní fórum stejně postižených jako já. To je ono, sem patřím. Všechny Vás znám, i když jsem vás nikdy neviděl, nikdy s Vámi nemluvil a možná o Vás už nikdy neuslyším. Všechny Vás znám. Zatracené děcko, zase blokuje linku. Všechny jsou stejné.
To si piš, že jsme všichni stejní. Ve škole jste nám dávali přesnídávku po lžičkách a my jsme chtěli steak a ty drobky, které Vám spadly od huby, už byly požvýkané a bez chuti. Byli jsme týrání sadisty nebo přehlíženi netečnými. Těch několik, kteří nás měli co naučit v nás vidělo přičinlivé žáky, ale bylo jich zoufale málo.
Toto je náš svět, svět elektronů a telefonních linek, vzýváme krásu baudů. Využíváme existující služby a neplatíme za ně, protože by měly být směšně levné, kdyby nebyly provozovány nenažranci toužícími jen po ještě větším zisku. A podle Vás jsme kriminálníci. Objevujeme nové. A podle Vás jsme kriminálníci. Toužíme po znalostech. A podle Vás jsme kriminálníci. Jsme a je nám jedno, jakou má kdo z nás barvu kůže, jakou má národnost nebo vyznání. Ale podle Vás jsme kriminálníci. Vy jste vymysleli atomové bomby, vedete války, vraždíte, podvádíte a lžete nám. Ale podle vás jsme kriminálníci my.
Ano, jsem zločinec. Mým zločinem je zvědavost. Mým zločinem je to, že soudím lidi podle toho, co říkají a co si myslí, a ne podle toho, jak vypadají. Mým zločinem je to, že jsem chytřejší něž Vy a to je něco, co mi nikdy neodpustíte.
Jsem hacker a toto je můj manifest. Možná, že mě zastavíte, ale všechny zastavit nemůžete. Konec konců, všichni jsme stejní.
