Květiny vadnou,
za oknem hory vzdálené.
Den za dnem chřadnou,
pod tíhou padnou,
snad ze své vůně zmámené.
Okvětní lístky,
zpocené prsty trhají.
Tekuté písky,
za nehty třísky,
nad ránem sudbu vydají.
Má dáti, nedá,
ruměnec v tváři nachový.
Mlha, tma bledá,
láska se hledá,
oři tví ztratili podkovy.
Stárnoucí děti,
gentleman vrásky ocení.
V každé závěti,
slova a věty,
však v srdci pokoj, smíření.
Květiny zvadly,
za oknem mokro po dešti.
Stokrát jste padly,
tisíckrát zvedly,
silné jste, ženy, naštěstí.
klíčové slova: Hory Láska Květiny Děti Gentleman
