Originální příspěvek na FB tady: Deset bran – Brána osmá
Deset bran – Brána osmá
Tokusan si nese misky
Deset slavných koánů, Deset bran na cestě k osvícení, Deset bran k pochopení zenu. Deset bran korejského Zenového Mistra Seung Sahna. Tentokráte brána osmá:
Jednoho dne šel Tokusan do Sálu dharmy a nesl si své jídelní misky.
Potká ho Seppó a říká mu:
„Mistře, zvon ještě nezazvonil, buben nezaduněl. Kam jdete s těmi miskami?“
Tokusan se bezeslova obrátil a vratil do svého pokoje.
Seppó se o tom zmínil Gantóovi a ten poznamenal:
„Náš starý ještě neporozuměl poslednímu slovu zenu.“
Tokusan se o tom doslechl, velmi se rozlobil a poslal pro Gantóa. „Ty semnou nesouhlasíš?“ zeptal se ho.
Gantó mu něco pošeptal do ucha. Tokusan neřekl nic a druhého dne pronesl řeč, která se lišila od jeho dřívějších řečí. Gantó zatleskal a hlasitě zavolal: „Gratuluji! Náš starý konečně pochopil poslední slovo zenu a odteď už ho nikdo nepřemůže!“
- Jaké bylo to poslední slovo?
- Co pošeptal Gantó Mistrovi do ucha?
- Čím se Mistrova řeč lišila od předchozích?
Včíně, Koreji i Japonsku je to velmi známý kong-an. Poslední slovo znamená správnou situaci. Gantó jinými slovy říká, že jeho učitel nerozumí správné situaci a správnému jednání.
Z tohoto příběhu vyplívají tři otázky, první otázka zní: „Zenový mistr nerozuměl poslednímu slovu. Jaké bylo poslední slovo?“
Druhá otázka: „Co Gantó pošeptal mistrovi do ucha?“
Třetí otázka: „Jak se Řeč dharmy zenového mistra lišila od těch předchozích?“
Mumonův komntář:
Pokud jde o poslední slovo, ani Gantóovi ani Tokusanovi se o něm ani nesnilo! Když na ně tak koukáš, nepřipadají ti jako paňáci v šuplíku?
Verše Mumona:
Když pochpopíš to první,
zvládneš i to poslední.
První ani poslední
nelze vyjádřit slovem.
Tokusan byl znám jak svým důkladným studiem súter, tak tím , jak často hrozil používáním své zenové hole: „Řekneš-li slovo, udeřím tě 30x, nedokážeš-li říct nic, uděřím tě také 30x!“
Seppó byl údajně líný, pracoval v kuchyni. Jednou cestoval s Gantóem a zastihla je sněhová vánice. Museli proto několik dnů zůstat v hostinci. Seppó pravidělně seděl v zazenu, ale na Gantoóvy otázky jestli už pochopil, odpovídal že „klidu mysli„ ještě nedosáhl. „tak proč jsi studoval sútry? Proč jsi navštěvoval mistry? To čím pohneš nebem a zemí přece leží na dně tvé vlastní mysli!“
Na ta slova byl Seppó osvícen.
Seung Sahn se ptával: Co je to za poslední slovo? Proč se mistr vrátil? Možná byl ospalý, unavený, přiliš zamyšlený, udělal chybu a přiznal to. Když uděláte vy chybu, jak ji napravíte? Jak ze zlé situace uděláte dobrou? Nezáleží na „zlé“ či „dobré“. Důležité je chybu napravit. Mistr udělal chybu, jak ji tedy měl napravit?
Až získáte „poslední slovo“ dokážete chybu napravit.
Účelem koánu je pomoci studentovi otevřít „oko zenu“, prohloubit jeho pochopení, zušlechtit jeho osobnost. Koán zavede svého řešitele do bludiště, kde ztrácí orientaci. Ty obzvláště dobré , obzvláště nelogické koány, na kterých si i ten nejbystřejší intelekt vyláme zuby, jsou z hlediska zenové praxe ty nejlepší. Jako když slepci, který tápe neznámou krajinou, laskavě seberete hůl nebo ho postrčíte dolů do propasti úzkosti.
Mistr byl přistižen žákem, jak si nese misky do haly, kde se obvykle jí. Tokusan byl velký mistr, proč se tedy tak naivně otočil a odešel beze slova? To je první, důležitý moment tohoto koánu. Tím, že přiznal svou chybu, spáchal ne hřích, ale hezkou ukázku jemné zenové práce hodné pravého mistra. Zen Seppóa je ještě, na druhé straně, prudký a nedostatečný. Byl asi potěšen, že přiměl mistra odejít. Nerozeznal hloubku činu svého mistra. Chtěl se pochlubit a hned to vyzvonil příteli Gantoóvi. Ten byl již zkušeným mnichem s dlouhou praxí a jak tak mladíka poslouchal, bylo mu ho líto. Pokusil se tedy Seppóa inspirovat a umožnit mu proniknout hlouběji do podstaty zenu. Samozřejmě, Gantó si byl dobře vědom, že Tokusan je opravdu velký mistr, který nepotřebuje nějaké „poslední slovo“ zenu. A to je druhý důležitý moment koánu – jaké je poslední slovo zenu? Další bariéra, kterou musí mniši od té doby proniknout, Ať už se tomu říká poslední slovo zenu, nebo konečná pravda nebo nejpravější podstata, to je přesně to, co můžeme dosáhnout jen vlastní zkušeností a co nemůže být nahrazeno konceptuálním nebo filozoficky spekulativním řešením.
Znal Tokusan „poslední slovo“ zenu nebo ne? Jaké je to slovo?
Nejen Seppó a mniši v klášterech, ale každý z nás musí vyřešit tuto základní otázku otázek, abychom docílili onoho „klidu mysli“. Jak? V tom tkví smysl tohoto koánu: celou zápletku vymyslel Gantó ze soucitu.
Třetí moment – Tokusan se dozvěděl o Gantóově poznámce, ohradil se, Gantó mu něco zašeptal a Tokusana to uspokojilo. Druhého dne pronesl dokonalou a od předchozích naprosto odlišnou přednášku. Proč Gantó neodpověděl jasně jak se očekává od zkušeného zenového mnicha a co to pošeptal mistrovi? Záhada nad záhady: co v zenu se dá šeptat v tajnosti?
Mistři se od té doby ptají mnichů přímo: „Jaké tajemství pošeptal Gantó Tokusanovi?“
Mohlo by se zdát, že Gantó pošeptal mistrovi ono „poslední slovo“ zenu. Varuji vás – nenechte se tím zmást. Existuje vůbec v zenu něco, co by šlo sdělit z ouška do ouška? Odpovíte-li, že neexistuje, zeptám se jinak: co pošeptal Gantó mistrovi? Zen po vás nechce logickou odpověď, ale tlačí k pochopení tajemství koánu.
Příběh se ale vyvíjí dál. Tokusan druhý den ohromí klášter vynikající a naprosto odlišnou přednáškou a Gantó to náležitě okomentuje. Proč ta Tokusanova změna? Gantó hrál vysokou hru – nesl svou kůži „posledního slova“ na trh až dokonce.
Mistr Genžu k tomuto koanu složil báseň: „Pomáháš-li někomu, dělej to do posledního dechu. Zabijíš-li někoho, nepřestaň do poslední kapky krve. Tokusan a Gantó byli skrz naskrz pevní jako ocel.“
Tokusan i Gantó hráli divadlo, zenové drama, sjednoceni, jako v jednom těle. Jak budete reagovat vy? Jaké je poslední slovo zenu? Co šeptal Gantó?
