Originální příspěvek na FB tady: O koánech a haře
O koánech a haře
Důležitou součástí zenové praxe je systém „koánů“, jakýchsi nelogických hádanek či rébusů. Jejich účelem je narušit a transformovat dosavadní způsob myšlení a vnímání mnichů a studentů natolik, aby pak v okamžiku „vhledu“ (kenšó) či přímo „osvícení“ (satori) dokázali pochopit souvislost všeho se vším. Koan dostává žák přímo od Mistra a ten také osobně při „dokusanech“, rozhovorech, zkoumá úroveň studentova pochopení.
Wa – Harmonie
PRÁCE S KOANEM
Práce s koánem úzce souvisí s pojmem „hara“ (japonsky břicho). Hara je něco jako čakra v józe: energetický pomyslný bod někde pod pupkem. Jak ji „objevit“? Každý ví, kde ji má, když se dobře nají – pocit tepla kolem pupku jasně indikuje oblast hary. Při meditaci stačí hluboce nadechnout a co nejdéle a nejdůkladněji vydechnout a na co nejdelší dobu zadržet dech: Pocit tepla, který se (někdy ne hned na poprvé, ale stačí vytrvat) objeví v oblasti břicha, lokalizuje haru.
Úkolem studenta je „dát si koán do hary“. Uvažuje-li o hádance jako o logickém problému, nikdy nenalezne řešení, protože to až příliš často leží mimo běžně chápanou oblast logiky (a našeho způsobu vnímání reality a myšlení). Neustálé, ve dne v noci stále intenzivnější přemílání otázky (Kdo jsem? Jaký je zvuk jedné ruky?) se postupně stává mantrou – posvátnou větou s mnoha psychologickými a fyziologickými dopady.
Soustředěnou koncentrací do hary pak student „vyrovnává hladinu mysli“. Buddhisté totiž tvrdí, že lidská mysl, jako hladina jezera, je poseta tisíci vlnami a vlnkami myšlenek – jedna stíhá druhou. Nikdy tak nejsme schopni spatřit realitu takovou, jaká skutečně je. Například světlo měsíce (symbolizujícího Poznání a Moudrost) vidíme neustále jen roztříštěné na tisíce odlesků – uniká nám celek, smysl všeho. Účelem meditace (zazenu) je zklidnit hladinu mysli tak, aby byla jako zrcadlo: aby se v něm realita světa odrážela nezkreslená, neroztříštěná, celá. Nepomáhá tedy, hodíme-li na (emocemi, zklamáním, vztekem či žárlivostí a závislostí) rozbouřenou hladinu balvan s nápisem „Uklidni se!“ nebo „Musím se uklidnit, musím se uklidnit!“ Stejně tak ale nepomáhá, rozbouříme-li hladinu při meditaci např. Třeba jen myšlenou větou „To mi ta meditace jde, jsem dneska nejlepší.“
Jakmile člověk koán „rozluští“, otevře se ona pomyslná brána do rovnovážného světa, kde mince mají vždy dvě strany zároveň. Člověk se zážitkem (kenšá) fyzicky nezmění, ale jako když pochopí vtip, získá nadhled, smysl pro rovnováhu věcí vztahů a situací: spousta do té doby nejdůležitějších věcí se rázem odsune do rubrik naprosto nepodstatných.
Některé teorie hovoří o náhlé „synchronizaci“ mozkových hemisfér (od 60. let je známo, že levá dominantní hemisféra je sídlem jazyka, logiky, lineární matematiky a racionality, zatímco pravá hemisféra je sídlem intuice, vztahů, symbolů, snů, krásy, fantazie, hudby).
Zkušenost je alfou a omegou všeho dalšího: radikálně pak zpřevrací dosavadní „světonázor“ zenového adepta školy života (a on jasně vidí a chápe iluzornost svých dosavadních problémů). Spolu se zenovou meditací a dalšími disciplínami zenového buddhismu je koan velmi vtipným a pracně, leč neomylně fungujícím klíčem k bráně pochopení smyslu lidství.
DESET BRAN
Zenoví studenti mají k dispozici několik hlavních sbírek koánů. Škola Rinzai používá sto vybraných koanu neboli „případů“. Jsou obsaženy ve sbírce „Zápis modrého útesu“. Také škola Sóto učí pomocí sta případů. Jejich sbírka se nazývá Šajoroku. Nejslavnější sbírka koánů se jmenuje Wu-men-kuan – „Mumokan“ (překládá se jako „Brána bez dveří“) a byla sestavena Mistrem Mumonem Eikaiem v roce 1228. Obsahuje 48 koánů s krátkými čtyřveršími a ironickými a břitkými komentáři. Tuto sbírku používají všechny zenové školy. A škola korejského buddhismu Čogje uspořádala sbírku 700 důležitých koánů.
Do současnosti se dochovalo na 1750 tradičních koánů. Všechny tyto sbírky představují poněkud neschůdné uspořádání koánů, které musí zvládnout každý zenový žák.
Korejský Zenový Mistr Seung Sahn (Soen Sa Nim) z nich vybral deset, nazval je „Deset bran“ a jeho studenti jimi musí projít. Deset bran zastupuje různé kategorie z celkové počtu 1750 .
Soen Sa Nim k tomu říká:
Z velkého množství kong-anů jsem vybral deset, které reprezentují jednotlivé skupiny kong-anů s odlišnou povahou.
Existují například čtyři druhy kong-anů typu „je tak, jak je“ („like this“).
- Kong-any „bez tak, jak je“ („without like this“): Skutečná prázdnota, ticho, úplná nehybnost.
- Kong-any „splynutí s je tak, jak je“ („become one like this“): Výkřik „KATZ!“, úder atd.
- Kong-any „pouze tak, jak je“ („only like this“): Význam je pravda – „Když přijde jaro, tráva roste sama od sebe.“ 3 x 3 = 9.
- Kong-any „je právě tak, jak je“ („just like this“): Jednání je pravda – „Běž se napít čaje“, „Umyj si své misky“ atd.
Existují kong-any „protikladných otázek“, které se týkají například problému dobra a zla. Jsou kong-any jenž nás učí „setrvávat ve správné situaci, udržovat správný vztah a správné jednání v každém okamžiku“. Jsou kong-any kde zdánlivě nemůžeme udělat nic, než jednu věc. A jsou také kongany kde „pouze konáte“. Některým kong-anům se říká „poslední slovo“, to je například Duk Sahnův (Dokusanův) kong-an s miskami. Nam Čeonův (Nansenův) kočičí kong-an učí „velké lásce, velkému soucítění a velké cestě bódhisattvy“ v každém okamžiku.
Deset kong-anů slouží jako vzorce ke všem 1750 kong-anům. Ano, některé jsou velmi snadné a jiné jsou obtížné, ale je to jako s počítačem. Když si koupíte kalkulačku za deset dolarů, můžete s ní bez problémů sčítat, násobit atd., ale nemůžete s ní ovládat raketoplán. K tomu potřebujete velmi přesný počítač. Některé kong-any jsou právě takové, vyžadují velmi přesnou a jednoznačnou odpověď.
Studenti této linie samozřejmě nepracují pouze na koánech obsažených v Deseti branách. Když však projdete deseti branami, pochopíte podstatu celé koánové praxe obsažené v každé z hlavních sbírek. Skrze toto pochopení porozumíte správné praxi. Ale pouhé intelektuální pochopení nestačí. Nelze skrze ně vnímat vnitřní moudrost koánu. Koánu je třeba dosáhnout. Tím se myslí ono „pochopení“.
Znát odpovědi na koány nestačí, je třeba je prožít na 100%.
