Uhnětl srdce mé z odpalovaného těsta,
zapomněl na náplň, snad musel náhle přestat.
Asi jsem výjimka, možná tak jeden ze sta,
Bez zimní údržby, životní moje cesta.
Zaskřípá pramice, to jsem se chopil vesla,
po jarním tání je, voda už trochu klesla,
Kruhy na hladině, kapka se z nebe snesla,
déšť všechno omyje, voda vždy život nesla.
Prosím tě o jedno, ať není pořád Vesna,
ať není loučení, ať neprocitnu ze sna,
ať v domě tvém, jednou otevřou se mi česna,
ať zimní cesta má, ač ledová, je vždy čestná.
