Nemilovaní
jsou jako trámy,
bezedný pytel s hřeby,
bez slitování
solené rány,
na kříži není něhy.
Nepochopení,
jizvy bez ceny
scelené pořád bolí.
Žádné souznění,
u huby pěny,
další je rána skolí.
Nedokonalí
přemírou snahy
kopají vlastní hroby.
Srdce unaví
vysoké prahy
bránící skryté vlohy.
Nevyslyšení
v trpkém mlčení,
ne vždycky ticho léčí.
Vratká lešení
nejsou řešení,
žití si žádá péči.
Nezlomitelní
často na zemi
dýchají prach a hlínu.
Nepřijatelní
s ranami všemi
chtějí jen utéct stínu.
Všichni lhostejní
jste jako šelmy,
pach krve nozdry větří.
I vy jste stejní,
možná jen velmi,
smálo se na vás štěstí.
