Proč mít v p**i a ne na háku

 „Lidé nejsou zneklidňováni věcmi, nýbrž svými vlastními názory o věcech.“

Epiktétos


„Změna je život“. Máte to taky tak? Teď, v plesové sezóně, zvláště palčivá otázka, co? Jsou změny a změny. Chcete nový kabát, protože váš současný nemá ten pravý odstín broskvové a nesedí vám k lodičkám? Jednoduše si ho koupíte a hotovo, co na tom, že broskvová není barva, ale marmeláda. Chcete nové auto, práci, milence, prsa či nos? Dnes záležitost několika dnů či měsíců. Je to jenom otázka vašich priorit.

Ale pak jsou tady i jiné změny, někdy tiché a plíživé, někdy hlučné a rychlé jak panic při koitu. Vášnivě o nich debatují pijáci zelené v zaplivaných čtverkách i dámy z vyšších kruhů v klubech pro dámy z vyšších kruhů. Nebo v zaplivaných čtverkách. Mohou být globální, mohou být lokální, ale jednu věc mají společnou, není v našich silách je zastavit. Jediné, co můžeme udělat, je se jim postavit.

Postavit se jim, a hlavně se postavit strachu, který s sebou mohou přinést. Strachu z neznámého, nového, zvláštního, ze ztráty jistot a kotev, ať už to jsou uprchlíci, klimatické změny nebo nová receptura na sójové mléko. Mistr Yoda z Hvězdných válek říká: „Strach je cesta k temné straně síly, strach vede ke hněvu, hněv vede k nenávisti. A nenávist k utrpení.“ Ano, pro bezvěrce je to jenom srandovní vymyšlený skřítek máchající svítící umělohmotnou tyčkou a jehož mluva má poněkud svérázný slovosled. Ale má pravdu, se s tím smiřte. Strach nás svazuje, blokuje naše kritické myšlení, náš racionální rozum. Čím více se bojíme, tím více je v nás hněvu. Začneme nenávidět vše, co má se změnou něco společného, a hlavně budeme trpět ztrátou.

Postavení se neodvratné změně znamená, že se musíme s její existencí vnitřně smířit, vzít ji na vědomí. Chápu, že v oblasti Letné je těžké akceptovat snídani bez avotoastu, ale když se neurodilo tak co? Je lepší plakat do fairtrade polštáře nebo se tomu neštěstí postavit čelem a začít snídat vejce benedikt nebo přejít na přerušovaný půst? A podobně lze uvažovat o všem. Musíme umět rozlišit na co máme vliv a na co ne. Toto je naprosto klíčové proto, abychom mohli být šťastní.

Smíření se s faktem, že existují věci, nad kterými nemáme kontrolu, neznamená, že se máme přestat snažit je ovlivňovat. I paničky z Letné si mohou zasadit avokádo a pořídit si na důchod malé pole sóji, když už jim to neklaplo s malým polem nafty. V době psaní tohoto článku zuří sněhová kalamita za okny a občané za klávesnicemi. Cestáři, zima a sníh. Přitom si stačí připustit, že nejsme schopni ovlivnit ani jedno, místo klávesnice vzít do ruky lopatu a jít odházet kus chodníku před domem. Že za to nejste placeni? Nejste. Ještě nějaká výmluva? Nejde ani tak o to, že budete předvádět altruismus a svaly kradmým pohybům záclon za oknem. Hlavní je, že si uvědomíte, že můžete v pohodě fungovat i přes to, že na některé věci nemáte vliv.

Existuje vlastně něco, co pod kontrolou máme? Ano, jsou to naše myšlenky, to, jak vnímáme svět kolem nás. Pokud nás něco činí nešťastnými, tak jsou to právě ony. „Jsi tlustá, blbá…, kozatá, riťatá, hubatá, macatá…taka tá“. Dotklo se vás to? Proč? Jsou to jen slova, písmenka, soudy někoho jiného, nevznikla ve vaší hlavě, a tak je k nim potřeba přistoupit. Pokud dovolíte, aby se vám dostala pod kůži, tak si připustíte, že něco není tak, jak má být a nebudete šťastní. To vám nebrání hubnout, vzdělávat se, nechat si zmenšit prsa, bojovat s větrnými mlýny, nastřelit si vlasy nebo přestat jíst věci s příběhem, cokoli. Znamená to jediné. Mějte v piči, ale nemějte na háku.

Příspěvek vytvořen 130

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek