Pravidlo opaku

„Zkuste si zadat úkol: nemyslet na bílého medvěda a uvidíte, že vám právě tato prokletá věc vytane na mysl každou minutu.

Fjodor Michajlovič Dostojevskij, Zimní poznámky o letních dojmech, 1863


Pokud se budeme chtít bavit o štěstí, a to my určitě chceme, tak dříve nebo později narazíme na tzv „Pravidlo opaku“. Jedná se o silně etablovanou teorii, která, jak jinak, vychází z našich, občas velmi bolestivých, životních zkušeností.

Tak co ten bílý medvěd, funguje to? Pokud máte pocit, že to je příliš snadné a nějaký medvěd vás nemůže rozhodit a vy ho dokonale ignorujete, tak v tom případě zkusíme větší kalibr. Od teď nebudete myslet na SEX. Ani trochu. Lepší?  

Stačí! Ať vám z toho sexu nerupne hlava. Nebo něco jiného. Trable s bílým medvědem docela přesně vystihují náš boj s negativními emocemi a snahou udržet si za každou cenu jen ty pozitivní.

Stojíme před zrcadlem a říkáme si, že musíme být šťastní, pozitivní a motivovaní, čímž si vlastně podvědomě připouštíme, že nejsme. Zvláště když před tím zrcadlem stojíme po Vánocích a naše tělo hraje všemi faldami. Pokud si něco musíme nahlas opakovat, a je jedno, jestli je to ráno před zrcadlem nebo v noci před spaním, znamená to, že tomu vnitřně nevěříme. A tato naše snaha navodit si pozitivní stav v podstatě přitahujeme negativní emoce utvrzením se, že to tak není. Proč bychom si jinak opakovali něco, co je, že? Sluníčko si taky do zblbnutí neříká, že svítí, ale spokojeně si přeměňuje vodík na hélium a je v klidu.

Když po něčem moc a moc toužíme, nepřichází to. Když na to zapomeneme, přijde to samo. Všechna naše snaha o to, aby vše bylo v pořádku, je jen připomenutím toho, co v pořádku není.

Všimli jste si někdy v knihkupectví velikosti oddělení motivačních knih? Je opravdu velké, pokud to tak půjde dál, nebudou mít bobři co žrát. A všimli jste si někdy na ulicích zástupů šťastných lidí? Že ne? Prozradím Vám jedno tajemství. Počet motivačních knih o tom, jak být šťastný, s počtem šťastných lidí nijak nesouvisí.

Tou nejpozitivnější věcí dnes může být to, že si připustíte negativní emoci. Že si přiznáte, že dnes je den na nic a nebudete si snažit namluvit třpytky, duhu a všeobjímající pozitivní mantru. Je to velmi osvobozující, vážně. Zachumlat se pod peřinu a schoulit se do klubíčka jako kupa velkého zhmotněného smutku a zloby zároveň. Je naprosto přirozené mít vzlety a pády, mít vlny, mít špatné a dobré dny. Překypovat energii a pak ji zoufale hledat. Náš svět je prostě duální a pokud nejsme zenoví, nebo jiní mistři, kteří si dokáží udržet naprostou rovnováhu a mít nad vším nadhled, tak je dobré to přijmout a netlačit na sílu jen to růžové. Pravidlo opaku totiž zajistí, že jak na potvoru bude duha šedivá a černá.

Příspěvek vytvořen 130

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek