Podzimní

Lavička v parku, přítel můj v nouzi,
nedělní ráno, ty ještě spíš,
červené listí větru se vzpouzí,
zakrouží paprsky, poklesne níž.

Pahýly větví, slunce již studí,
chomáče léta, zima je blíž,
ticho se rozlilo celičkou hrudí,
hlava je myšlenek chatrná skrýš.

Kdo duše samotné na jaře budí,
když nouze vyžere přes zimu spíž?
Polibek na rty či poslední sudí?
Já už spát nemohu, ty ještě sníš.

Příspěvek vytvořen 143

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek