Pahorek pokryly
okvětní lístky růže,
slzy se rozlily,
mládenec dospěl v muže.
V hlavě jen motýli,
tisíce v srdci tužeb,
zasní se na chvíli,
po těle husí kůže.
Každý, kdo dospěje,
kus srdce při tom ztratí,
zůstává naděje,
že jednou se mu vrátí.
Dřív než se naděješ,
roky se zakulatí,
čas je jak kurděje,
plíživě sny všem hatí.
Muž nebo mládenec,
nešetři svoje slzy,
nečekej na věnec,
na lásku není brzy.
