A potom cítíš žár,
kořeny stromů hoří
pukání nových spár,
staví kdo ledy boří?
Na břehu jezera,
šedá a uschlá ryba,
možná by brečela,
kdo umí umřít z živa?
Hladina zjizvená
vítr jí suší slzy,
nese si břemena,
do kdy je na smrt brzy?
Praporek cílový
prvnímu smutným katem,
mávnutím odkrojí,
proč sny si ničit zlatem?
A potom cítíš žár,
kořeny hoří stromů,
spálit ten věčný svár,
spěchat či kráčet domů?
