Dnes už mi podruhé
sedá prach do guláše,
vše divně strnulé,
jen kytky ponuré,
padají na rubáše.
Střepy se přeskupí,
kde bylo kdysi srdce,
slunce tvář oslepí,
vítr jde po stepi,
proč se mi třesou ruce?
Dopisy zmačkané,
rozpijí slzy věty,
krajiny neznámé,
snad zítra, dneska ne,
zahojí moje střepy.
Nádechem vzpomínky,
výdechem beznaděje,
všichni bez výjimky
zablácené prýmky,
propadlé obličeje.
Zima je v pelesti,
nehoří mokré klestí,
choulíš se v bolesti,
v zákopech na dešti
málokdy prší štěstí.
