#badpoetry
Pondělní chvilka poezie.
23 let stará věc psaná na/po psilocybinovém(lysohlávky) tripu. Ano, všichni jsme byli mladí. Někteří z nás jsou pořád.
Výlet
Daleko za sklem
skrývá se moje tvář
obličej děvčátka
z očí se line zář
točím se ve víru
na vlnách fantazie
v záblescích světel
cítím čím prostor žije
ovládám strukturu
předivo času
měním si vesmír
beze slz pláču
mé ruce kapou
na modrou zem
ze slz a v reliéf
skládám si nový sen
nový sen vteřiny
nový sen století
čas není záhuba
jen moje prokletí
na konci tunelu
umlčím své srdce
otevřu svou duši
podám si s bOHEM ruce
točím se ve víru
cítím čím prostor žije
znovu a dokola
vesmír, čas, fantazie
jsem znovu za sklem
nevidím slunce
točím se dokola
v kruhu bez konce.
Už si zkusil pozorovat svou dívku zavřenýma očima ?
Celou věčnost ?
