Okvětním lístkům dochází dech.
Pomalu plavou vychladlou kávou,
smíchanou s deštěm, na zádech.
Když střecha chybí, trochu to zebe.
Průvan se táhne a káva chladne,
O něco blíže slunce i nebe.
Nedělní rána, kouzelné chvíle.
Z domu jen troska, káva nám zhořkla,
špatně se pije s šrapnelem v týle.
