Prší štěstí.
Nejsou to naše slzy?
Kolik nás nespí,
když vstávat ještě brzy?
Útržky pavučin,
na stropě v koutě visí,
hledíme do prasklin,
je bytí zbytí nebo bití?
Za okny deště,
tiché je zrání ranní,
kolikrát ještě
srdce nás z rána raní?
Pomalu svítá,
oči se slastně klíží,
za víčky skrytá
ke kříži vzhlíží.
