Diadém kapek na mokrém těle,
chvěje se v jarním, slunečním svitu,
zlámané vlny jsou, i prsty na hrudníku,
na šíji, na pažích, všude a směle.
Divoké kachny, dvě lodě spanilé,
přídě jsou bělostné, tak slastně dmoucí,
obzor je krvavý, jako krev v papile,
šepotem ve větru polibky vroucí.
Omšelé molo, dřevěné stádo třísek,
vrže si do noci, s ním duní vlny,
to krásné prázdno, ač v srdci plný,
na chvíli zastavit v hodinách písek.
