Nahoru do pokoje tlumeně proniknou něčí hlasy, nedá se poznat, jestli se hádají, nebo si vyprávějí vtipy. Je jich více, tři nebo čtyři, možná pět, Asociace ví, koho si na tu práci najala, určitě si ji pořádně proklepli, takže výsledek pravděpodobně vynásobili dvěma, jen tak pro jistotu, a přičetli jedničku. Hlasy se na chvíli odmlčí a ozve se tlumená rána, něco těžkého s žuchnutím spadne na zem, je slyšet zvuk věcí padajících na podlahu, ozvěna chvilku poletuje mezi stěnami obchodu, až se nakonec ztratí mezi regály věciček a starého nepotřebného šrotu. Zase převládne ticho, ale už je jiné, těžké, klid před bouří.
Zavrzá schodiště a několik párů nohou se ani nesnaží předstírat, že tady nejsou. Nezní jako lehký krok tanečních mistrů, jsou patřičně sebevědomé a nikterak se to nesnaží skrývat. Postupně se pomazlí s každým schodem a zastaví se přede dveřmi jejího pokoje. Celý dům se opět propadne do naprostého ticha. Vypadá to, jako by výstup do prvního patra unavil všechny zúčastněné, jako by dorazili do zóny hlubokého spánku a přidali se k Pihovaté.
Pokoj za dveřmi vypadá jako ilustrace z nějaké moderní pohádky pro děti, vrchní komnata věže, ve které zlý drak uvěznil princeznu a ta spí a čeká na chrabrého prince a jeho polibek. Pihovatou tyhle sračky nikdy nebraly, a kdyby jo, tak by ten chrabrý princ byla ona, nakopala by drakovi zadek a šla si zase po svých, princezna ať si klidně spí, když je neschopná se bránit. Život na Okraji ji pár věcí naučil tak rychle, že by etická komise N-UN nestačila ani polknout, jestli někde platilo, že silnější pes mrdá, bylo to právě tam. Síla naštěstí nemusí vždycky znamenat to největší kladivo, jako je bezva, když zrovna to je na vaší straně, ale i to největší kladivo musí uvést do chodu něčí ruka, a tu ruku musí řídit nějaký mozek. Historie nás učí, že ta ruka a ten mozek obvykle patří jinému tělu. Nejinak tomu bylo i v případě Pihovaté a Mazlíka. Pihovatá přinesla věnem neotřelé nápady, schopnost artikulovat a argumentovat, Mazlík přihodil přirozenou znalost anatomie, svaly a neschopnost cítit fyzickou bolest. Děti v okolí brzy zjistily, že kostky jsou vrženy a že to nebyla jejich ruka, která je uvedla do chodu.
Kolem a kolem by se dalo říct, že prožila pěkné dětství, nikdy netrpěla nějakým velkým hladem, spala v suchu a teple, měla vždy nejnovější HOLO, a hlavně, přístup na černý trh a k nejnovějším věcičkám. Od přírody byla zvídavá holka, nebála se experimentovat, a když se naskytla příležitost, vyzkoušet něco nového, tak se do toho její hlava vrhala po hlavě.
Už od dob Velkého Jablka platí, že nové věci si žádají novou cenovku, ideálně s novou nulou na konci. Finanční situace lidí na Okraji to odmítla reflektovat, a tak se musela poohlédnout po jiném zdroji financování. Začala pracovat. Jasně, zní to komicky, ale nebylo to žádné od šesti do šesti v továrně na syntprotein nebo hydroponickou zeleninu, tak zoufalá zase nebyla, vrhla se na to, co znala jako málo kdo, věcičky. Nákup, prodej, konzultace, pod tím si můžete představit cokoli a ručím vám za to, že nebudete daleko od pravdy. Věhlas Pihovaté se rychle šířil a netrvalo dlouho a na dveře ji zaklepal první kovboj.
Zbytek je historie, velmi rychlá historie. Přednostní jízda korporátní sítí, M-N analýzy datový skladů, kultivace umělé inteligence třetího stupně, nové a nové věcičky, pokus o průnik do struktury Yakuzy a hned poté setkání se Starým Majkem. Prošel její ochranou s takovou elegancí, že by se jí z toho až zatočila hlava, kdyby se jí v ní nezačal vrtat, mohl jí v ní udělat takový kolotoč, že by svůj krátký zbytek dní strávila ležením na podlaze a koukáním do zdi. Proč ale zahazovat diamant s kazem, když ho můžete vybrousit, že? Takže místo slintání na podlahu se před ní otevřel nový, neznámý svět, a ona měla to štěstí, že jejím průvodcem byl sám Starý Majk, největší kovboj, který kdy byl.
Byla opravdu naivní, když si myslela, že si jednoduše otevře dveře Yakuzy a bude se uvnitř chovat jako doma. Nejlepší nejsi proto, že máš štěstí, nejlepší jsi proto, že se na štěstí nespoléháš. Yakuza spoléhala na Starýho Majka. A na věcičky. To, co se dostalo legálně na trh, to byly jen hračky pro děti, to, co se dostalo na trh nelegálně, to byly jen hračky pro trochu větší děti. Pak tady byl stát, pak vojáci a pak Yakuza, Asociace, a jim podobní, vrchol pyramidy a vědění lidstva. Fascinovaná Pihovatá byla učenlivou žačkou, Starý Majk vlídným a trpělivým učitelem, táta a dcera, vztah, který nikdy ani jeden z nich nezažil. Pod jeho ochranou a vedením rychle šplhala nahoru, větší výška poskytovala lepší rozhled, a lepší rozhled zase více možností a věciček.
Je fajň, že máte v palici nejlepší fajervól, znáte kdejaký trik rádoby kovboje a cizí hlavu umíte vyslintat do pár sekund, tohle všechno je vám ale k ničemu, když se za dveřmi ve vašem fyzickém světě objeví někdo, kdo se neobtěžuje klepáním a rovnou si to hrne dovnitř s úmyslem vám tu vaši přechytralou palici uříznout. A tělo bez palice, na to je i Yakuza krátká, a jestli něco Yakuza nesnáší, tak je to tahat za kratší konec. Pihovatá projde tak důkladnou přestavbou, že je nakonec ráda, že jí zůstaly aspoň ty pihy na tváři, už si na ně tak zvykla, že zná dokonce i jejich přesný počet, a že jich je vážně dost.
V celém domě se zastavil čas, jako by se v něm zhmotnilo těch pár vteřin před smrtí, ve kterých se vám v hlavě promítne celý váš život, těch pár nejdelších vteřin, které dostanete do vínku a které si bohužel vyberete příliš pozdě na to, abyste si je patřičně užili. Pihovaté se v hlavě nepromítá nic, spí hlubokým spánkem, leží klidně na posteli, ruce podél těla, jako princezna, ta princezna čekající na svého zachránce. V celém domě je klid. Nenaruší ho ani tyraniové čepele, které hladce zajedou zpět do jejích paží.
