Sedím si tak v kavárně, na stole latté a notebook, přitočí se kamarádka a chvilku mi kouká přes rameno. Pak se začne vyptávat, co to dělám, proč to dělám, pro koho to dělám, a co za to. Po pravdě odpovídám, že překládám článek, že to není pro peníze a že s dotyčným ani nespím. Na chvíli se zamyslí a pak se zeptá: „A proč to tedy děláš?“
Prvně jsem chtěla říct, že jen tak, pro dobrý pocit, ale pak mi to začalo vrtat hlavou a začala jsem nad tím více přemýšlet. Dobrý pocit je sice prima, ale odkud se bere? Překládat článek není nic romantického, něco, na co by člověk vzpomínal u sklenky s přáteli, zvláště v mém případě, kdy opravdu nejsem profík a pořád mám pochyby, jestli to bude dostatečně dobré. Co mi tedy vyplaví chemii v mozku a způsobí, že i příště udělám něco „jen tak“?
Nejprve jsem si myslela, že jsem prostě altruista, někdo, kdo koná ve prospěch jiného člověka na úkor svého vlastního prospěchu. Zní to hezky vznešeně a krásně to masíruje ego, EMa, to je ta altruistka, dobrák od kosti. Jenže já sama nejlépe vím, že dobrák od kosti pravděpodobně nejsem. Když tedy nejsem altruistka, tak bych měla být logicky egoistka a jednat tak, abych z toho měla prospěch já na úkor druhých. To je o něco pravděpodobnější varianta, ale zase jednat na úkor druhých, to se mi většinou ekluje, ráda zvažuji a porovnávám na miskách, co ještě ano, a co už ne, jak moc komu prospěji nebo ublížím.
Takže když nejsem ani altruista, ani egoista, tak co vlastně jsem? Sama bych se označila za alternativní egoistku, jakkoli to zní hrozně. Čistý altruismus podle mě není možný, vždy se jedná o nějaké skryté šimrání ega, ať už vědomé nebo nevědomé. Takže to, že něco dělám zadarmo vůbec neznamená, že z toho nemám žádný prospěch.
Když tedy překládám nějaký článek, tak se na ten překlad musím soustředit. Tím, že se soustředím, tím více vnímám obsah článku a dokáži si z něj odnést a zapamatovat podstatné věci, které se mi třeba někdy mohou hodit. Je to vlastně takový výměnný obchod, já něco přeložím a za to se něco nového naučím, relativně bez práce. Druhou věcí je to, že čtením a překládáním cizího jazyka se ten cizí jazyk učíte, takže zase plus pro mě, relativně bez práce se zlepším v něčem, co je prostě bez debat užitečné.
Obojí má přímý pozitivní dopad na kvalitu mého života, proto je vlastně mojí povinností to udělat. Třetí věc, proč mi nevadí dělat věci zadarmo je to, že se mi to třeba jednou vrátí. Jo, zní to hodně ezoeko, ale nemyslím tím ani tak karmu, jako prostě fakt, že když jednou udělám něco zadarmo já, tak třeba někdy udělá něco zadarmo někdo jiný a já to použiju a budu z toho mít prospěch.
Takže jak je vidět, opravdu nejsem altruistka a mám to všechno pěkně spočítané, jsem prostě alternativní egoistka, co už.
