Po zimě podzim, uhnívá listí,
už ani nečekám co se stane,
v mlze se hlasy podivně tříští,
v zahradě jablka otrhané.
Pokorní v pravdě zůstali čistí,
přibyla na hlavě trocha stehů,
stavitel mostů nejednou zjistí,
že střely přichází z obou břehů.
Přestat se snažit ve správnou chvíli,
v úctě si kleknout na zmrzlou zem,
nadějí není polibek v cíli,
nadějí jistota, že smysl má sen.
Svět zmizel v mlze, těžko jí projít,
ješitnou hlavu nechat si stít,
chladné a horké do kruhu spojit,
stébel se pustit a odpustit.
