Chléb náš vezdejší

Tak moc chtěl jsem tě milovat,
strnulá jsi a tichá,
mám zvadlé kytky uchovat?
Pošlapat? Nepospíchat?

Namažu chleba s lučinou,
sednu si před dům na dvůr,
dojmu se každou vteřinou,
ticho a z oblohy kůr.

V trávě si přede kočka,
na mezi zajíc,
jednou se každý dočká,
dostane krajíc,
teplý a vláčný,
s krustičkou soli,
smutný kdo lační,
když rány bolí.

Příspěvek vytvořen 121

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek