Ztuhlé vrypy vrásek,
letokruhy naděje,
příčetné kroniky smutku,
co den, to rok,
vlasy jak peřeje,
divoké bílé vskutku.
Na mezi křížek,
vítr a divoká máta,
z kaluží pijí vosy,
co krok, to rok,
zrádná života blata
v soukolí skřípou osy.
Špinavé bosé nohy
krčí se v trávě,
na zádech stovky mezí,
co kříž, to rok,
otázky v hlavě
za víčky ztěžka běží.
Schoulená třešeň,
na konci aleje,
kamení, hroudy hlíny,
opřeš se, usneš,
a zase dobře je,
jen ty a klubka viny.
