Zelená voda je v tůni,
kam chodím tělo mýt,
a podobnou má vůni,
když láme slunce svit.
Ona zarostlá je hložím
a obrostlá mechem,
já u ní hlavu složím,
když se peru s dechem.
Koruny stromů šumí,
do vody padá listí,
zde zvířata se krmí
a myšlenky se čistí.
I přes její vady,
pomyslím si v houští,
dej mi umřít tady,
než v písku na poušti.
