Lavička v parku, přítel můj v nouzi,
nedělní ráno, ty ještě spíš,
červené listí větru se vzpouzí,
zakrouží paprsky, poklesne níž.
Pahýly větví, slunce již studí,
chomáče léta, zima je blíž,
ticho se rozlilo celičkou hrudí,
hlava je myšlenek chatrná skrýš.
Kdo duše samotné na jaře budí,
když nouze vyžere přes zimu spíž?
Polibek na rty či poslední sudí?
Já už spát nemohu, ty ještě sníš.
