Přeléčen tichem, hluchý a ztracený,
o samotě v koutě, beze slov a němý,
v hrsti držíš sny od stínů zaprášené,
ač bez pohybu, štěstí tě nedožene.
Dokázat se pustit, umění svého druhu,
jednou se osmělíš, vytvoříš čtverec z kruhu,
daleko, daleko, zahoď vše, o čem sníš,
není štěstí ve snech, je v tom, co přehlížíš.