A pomni člověče
Kdo jsi a odkud jdeš.
Dneska sám naposled,
zítra už nebudeš.
Dvě zrnka nicotná,
maličké kousky hvězd,
tíže ran osudu
ta ve dvou dá se snést.
Malý krok pro lidstvo,
kosmický pro vás oba,
pomni ty člověče,
pomni na dnešní slova.
Až vítr dostrká
za obzor tvoji bárku,
až On si udělá
v notesu další čárku,
až oči zalejí,
těžké a slané slzy,
ať dnešní láska tvá
říká si: „Proč tak brzy?“
