Duben není je měsíc, ve kterém tam ještě budeme, ať už za kamny nebo na Letné, ale i měsícem příjímacích zkoušek do různých ústavů. Juniorka se připravuje docela svědomitě, na můj vkus až moc, ale baví jí to, tak proč ne. Počítá plynně minimálně do dvě stě, aby věděla, kolik čokoládových kuliček si může nasypat do mléka, v češtině se potkala s přechodníky, a přesto nedostala záchvat paniky, ví, kdo je nejnovější jůtůber, i to, proč je populární, takže má i všeobecný přehled. Za mě cajk, snad to bude stačit i Cermatu. Ráda maluje a maluje si, jak jednou bude ilustrátorka knížek o jednorožcích, což bych ji fakt hodně přála, protože dobrých ilustrátorek knížek o jednorožcích není nikdy dost.
Že jste o takovém zaměstnání ještě neslyšeli? Já taky ne, ale teoreticky by to nemuselo být na překážku. Podle odhadu organizace IFTF až 85 procent povolání, kterým se lidé budou věnovat v roce 2030, dnes ještě neexistuje. Třeba nebude ilustrátorkou, ale pilotkou dronů, nebo nebude pilotkou dronů, ale bude vypravěčkou pohádek, které bude třeba vyprávět umělým inteligencím, aby uměly uměle myslet, kdo ví. Kdo ví? Dnes bohužel, nebo bohudík, nikdo.
Přijde Vám rok 2030 jako nějaká vzdálená budoucnost? Je to jedenáct let, stejně tolik, kolik má momentálně ona, a ty utekly jako voda, tak není důvod, aby jiných jedenáct let uteklo nějak jinak, pomaleji. Za jedenáct let by mohla teoreticky studovat na vysoké škole. Ale na jaké? Jaká škola ji připraví na ty kvanta nových povolání? Vysoká škola života? Neumím na to odpovědět, ale ani nechci zůstat pasivní, jsou věci, které se jí snad budou hodit vždy, a ty bych chtěla, aby se do toho roku 2030 naučila. Které to jsou?
Kritické myšlení. Omílám to tady celkem často, minimálně mezi řádky, ale je to pro mě prostě základ. Jsme informačně zahlceni, žijeme v post faktické době, umět rozlišit mezi zásadní informací a informací nepodstatnou, mezi informací pravdivou a mezi informací zkreslenou, nebo přímo lživou, bude zásadní, ušetří to čas, peníze i nervy.
Cizí jazyky. Je super si přečíst Vergilia v originále, i když jeden není dělník ve šroubárně, překladem ztrácí většina děl, která není o četnících ze Saint-Tropez, své kouzlo. Je super se potkat s neznámými lidmi a domluvit se s nimi jejich rodným jazykem, chodit po cizím městě v cizí zemi, pozorovat cvrkot a nepřipadat si jako cizinec v cizí zemi. Je super umět říct Je t’aime, I love you, Kocham cie, я тебя люблю, někomu, na kom Vám opravdu záleží.
Poznat cizí kultury. To slovo „cizí“ je tam naschvál, někdy mám ten pocit, že to tak vnímáme. Cokoli jiného je pro nás „cizí“, něco, čeho bychom se měli bát. Většina lidí na světě má ale úplně stejné sny, touhy a cíle jako my, jen prostě vypadají trochu jinak a chovají se trochu jinak, nejí vepřo knedlo, ale třeba psy, nejí krávy, ale rýži s kobylkami, nevěří v „našeho“ Boha, ale v „jejich“ Boha, ale i oni zpívají o lásce, o smutku, o štěstí, chtějí mít zdravé a veselé děti, chtějí prožít plodný život a umřít obklopeni těmi, kterým dali čas a lásku. Ty nuance, které nás odlišují, je podle mě dobré pochopit a ne zatratit, obohatí to naše životy.
Samostatnost. Nevodit za ručičku. Nechat zkoumat i slepé uličky a nechat dojít k poznání „tudy ne přátelé, tudy cesta nevede“. Nechat ochutnat neúspěch, ale netrestat za něj, nezabíjet zvídavost a kreativitu. Samostatnost vede k zodpovědnosti a zodpovědnost je něco, co zoufale potřebujeme, aby to s námi a naší krásnou planetou dopadlo dobře.
Ano, je mi jedno, jestli ji škola naučí diferenciální počet, nebo vyšívat, nepovažuji to pro její budoucnost za důležité, je mi jedno, jestli bude umět programovat, jestli bude znát datum založení Karlovy univerzity, jestli odříká všechna díla Františka Halase. Jsou to třeba v pohodě věci, ale pro mě, a pro život obecně, nejsou podstatné, můžou se hodit, ale nemusí, tak proč se s nimi nějak stresovat. Zato umět kriticky myslet, domluvit se ve světě, dokázat přijmout, nebo alespoň pochopit, cizí kulturu, být samostatný, to jsou všechno věci, které, jak pevně věřím, jednou oddělí zrno od plev.
Přeji našim dětem, nejen těm, které jdou dnes k příjímacím zkouškám, ale i ostatním, abychom je my a škola naučili něco víc než jen suché memorování faktů od písemky k písemce. Svět se zásadně mění, rychle a nekompromisně, my už to asi nevytrhneme, ale naše děti by mohly, jen jim k tomu musíme dát šanci.
