„Tolik se soustředíme na hledání pravdy, že nemyslíme na to, jak málo z nás ji chce opravdu najít. Ale ona tam pořád je, ať ji vidíme, nebo nevidíme, ať chceme, nebo nechceme. Pravdu nezajímají naše potřeby či chtění, nestará se o naše vlády, naše ideologie, náboženství. Jen čeká v záloze, pořád. „
Valerij Legasov v seriálu Chernobyl
Jsou pravdy, o kterých se nediskutuje. Zemřeme, vy i já, dříve nebo později. Tváří v tvář nekonečnému, alespoň zdánlivě, vesmíru je naše existence naprosto nicotná, prach jsi a v prach se zase navrátíš, píše se v knize Genesis, naše Slunce někdy v budoucnosti spálí všechen vodík a přejde na spalování hélia, zvětší svou velikost, pohltí Merkur i Venuši, a pokud ne Zemi, tak ji stejně učiní neobyvatelnou. Takové globálním oteplování, ale v měřítku sluneční soustavy. Naše budoucnost je tedy jasná, my budeme mrtví dříve, Země o něco později. Je to nevyhnutelné.
Celá ta záležitost s prachem, vesmírem a vůbec je většině z nás natolik nepříjemná, že ji vytěsnila až někam za horizont událostí, děláme, že se nás to netýká, na pohřby chodíme jen „těm druhým“, a podle vedra venku má Slunce vodíku evidentně ještě dost.
Je to nepříjemná pravda, a tak se jí snažíme vyhnout. Kam až jsme ochotní zajít, abychom se vyhnuli nevyhnutelnému? Kamkoli bude potřeba, ta otázka je špatně položená. Neměli bychom se ptát kam, ale proč.
Nepříjemná pravda nám bere naději. A bez naděje nemůžeme být šťastní. Opakem štěstí není neštěstí, ale beznaděj, marnost, zoufalství, nihilistický pocit, že na ničem nezáleží. Proto se uchylujeme k malým i větším „alternativním“ pravdám, ke lžím i lžičkám, abychom si uchovali zdánlivou naději, že věci budou v pořádku. „S každou takovou lží si ale jenom děláme u pravdy dluh.“ A každý dluh bude dříve nebo později splacen.
„Když člověk lže tak při tom zabíjí kousek světa a všemi těmito malými smrtmi se zpronevěřuje životu.“ Postavit se nepříjemné pravdě čelem je jediné řešení, které dává v dlouhodobém měřítku smysl, ona tady bude pořád a my před ní nemůžeme utíkat donekonečna, stejně nás jednou doběhne. Naději musíme budovat ruku v ruce s nepříjemnou pravdou, ne bez ní, jen tak dokážeme prožít náš život v plnosti.
„Neptejte se, co stojí pravda, ptejte se, na kolik přijde lež.“
