Je to jen číslo, ani ne na zápěstí,
Tak hlavně zdraví,
aspoň za nehet štěstí.
Za nehet pomálu, je kousat není radno,
škrábu se do kopce
a přesto mířím na dno.
Dno je jak hladina, jen je víc dole,
kdo umí nedýchat,
snad najde tam to svoje.
Nedýchat do kopce, ani cestou dolů,
já, kámen, Sisyfos,
my dost často jsme spolu.
Spolu je iluze, ač lidí kolem spousta,
málokdo se dělí
o ta nejlepší sousta.
Někdy už nechceš žít, přesto, že život chceš,
s rukama u těla
bez sousta zůstaneš.
Zůstaneš číslem, v nebeském katalogu,
položka zbytná,
kterou si škrtnou mohu.
Nebeské zákony, za mě spočetli jiní,
perličky na dně jste,
na dně v zátoce sviní.
V zátoce sviní, vody je nad kotníky,
z cesty mé bez dechu,
já posilám Vám díky.
Děkuji, děkuji, všemu, co cestou přišlo
děkuji, děkuji,
všem co jsou prvočíslo.
