Klaksony troubí a budí ze snu,
červená stát, zelená jedem,
prodloužit o den životní cestu,
na rtu nám zůstal polibek s medem.
A vůně kávy, chloupky se ježí,
podzimní koláč, zmodraly švestky,
za měsíc, za dva, i u nás sněží,
vychází slunce, zapadnou stesky.
Městem se nese pekařů křik,
čerstvý je chleba, co víc je boží?
Na zadních sedadlech zas dětí ryk,
milá má zlatá, proč nejsme v loži?
V rádiu zprávy, město se budí,
sychravý vítr roznáší listí,
někteří bohatí, jiní zas chudí,
ke slunci hledí s nadějí příští.
Mihnou se stíny, klaksony troubí,
praskání kostí a ticho dětí,
cestu do práce rakety vroubí,
z nadějí příštích zůstalo smetí.