Tisíců hodin písek
něžně je větrem přesypán,
za dunou duna,
věčnosti výsek,
pomalu slzy polykám.
Zrnko je ostrov, zrnko jsem já,
Sami a přeci spolu,
Na nebe hledím,
tonoucí nejsem,
přesto se držím stvolu.
Dlouhé a ostré ostny,
víří se prachu dým,
výkřik do ticha,
ozvěna prázdná,
Kaktus je stéblem mým.
Na vrchol sedne čmelák,
nejistý dlouhý let,
zapláče anděl
a sešle rosu
vyraší krásný květ.
básničkomat: ostrov nebe kaktus vrchol čmelák anděl
