Sedím si takhle u kafíčka, relaxuji a těším se jarem, když se přitočí známá a povídá: „EMo, mám pro tebe super nabídku, a zadarmo!“ Vyslechnu si, o co jde, vypadá to aspoň trochu zajímavě, tak nedokážu odmítnout na první dobrou, ale stejně se začnu cukat. Nelíbí se mi tam to „zadarmo“.
Většina lidí, ať už mají, kolik chtějí peněz, obrací každou korunu. Bezdomovec sní o tom, že si na neděli koupí místo dvou desítek čtyři a Startky v tvrdým, nebo aspoň ty dvě kuželky povýší na dvanáctky, střední třída by už konečně chtěla auto střední třídy, vyšší střední projít Pařížskou nezalita studeným potem, a horních deset o metr deset delší jachtu, protože tam potřebují nacpat větší lednici na šampíčka. Prostě pokud nejsi Křéťa, který topí zelenýma ve Spartě ne jenom proto, že mu to v elektrárnách zarazili Zelení, ale protože může, a prostě mu připadá jako dobrý nápad živit třicet let třicet nekopů, tak nejenže obracíš každou korunu, ale i reaguješ na každou slevu. Jasně, pokaždé když uslyšíš Alzáka, tak se ti sevře ruka v pěst, ale stejně se tam aspoň zběžně koukneš, co kdyby. A jaká je ultimátní sleva? Bingo!
Dostat něco zadarmo je pro mnohé vlhký sen. Důchodci poznali krásy rozpadajících se kulturních domů českých luhů i hájů, a my ostatní, ještě pořád trpící pod pěstí kapitalisty, upíráme oči k akcím „1+1“, „informativním a nezávazným“ schůzkám s malým překvapením a dortíkem a kafíčkem, zadarmo!
Vy ne? Vážně? V pohodě, věřím Vám, zkusím jiný kalibr. Určitě máte internet a zcela jistě na něm používáte nějaký druh sociální interakce, Facebook, email, Instagram. Platíte za to? Když potřebujete najít, popřípadě ověřit, nějakou informaci, co uděláte? Pustíte si Google, drsnější jedinci možná Seznam. Platíte za to? Chcete porovnat ceny nové pračky, protože přece nenakoupíte u nějakého předraženého zloděje, pustíte si Heuréku a za pár vteřin víte na čem jste. Platíte za to? Večerní zprávy, ať už na Nově, Primě, ČT, nebo U Šaška, jsou stejně staré jako včerejší noviny (tištěné, pozn. redakce pro mladší čtenáře), takže šup na online verze zpravodajských domů. Platíte za to? Po práci legraci, třeba nějaký testík na Facebooku, horoskop, virtuální koláček štěstí, cokoli, čemu dáte povolení přistoupit k datům vašeho profilu. Platíte za to?
Platíme za to? Platíme, všichni do jednoho. Platíme svými daty. Kdysi dávno byl nejsilnějším týpkem ten, který byl prostě nejsilnější. Mohli jste argumentovat čímkoli, ale prostě platilo, že silnější pes je prostě silnější pes, nebuďme zbytečně vulgární, silná paže byla nejvíc. Časem se situace začala měnit a nejsilnější nebyl ten, kdo byl nejsilnější, paradoxně, ale kdo měl nejvíce půdy. Faraón, císař, král, nechali si to posvětit bohy a bylo. Pak přišla průmyslová revoluce a nejsilnějším se stávali ti, kteří měli nejvíce výrobních prostředků, továren apod. No a pak přišlo krásné dvacáté první století a s ním doba velkých dat. A kdo má data, ten mám moc.
Teď Vám to asi přijde jako přitažené za vlasy, jak můžou být nějaká data víc než silná ruka, půda nebo továrna? Co uděláte, když potřebujete zjistit, kolika klukům koupil Michal Jackson bonbóny? Kouknete na Google, je to tak? Když nevíte, jaké mléko lejí na Letné do latéčka? Kouknete na Google. A tak bych mohla pokračovat do nekonečna. Google dělá svojí práci dobře, to zaprvé, a Google si nás parádně vycvičil, věříme mu. První výsledek vyhledávání považujeme ve většině případů za pravdivý a ani se nenamáháme zapnout naše kritické myšlení, jestli to je pravda nebo ne, vždyť to je přeci Google.
No a když jsme se ocitli v situaci, že první výsledek vyhledávání na Google považujeme automaticky za pravdu, kdy za pravdu považujeme jakékoli sdílení v naší sociální bublině na Facebooku, Instagramu, co potom brání Google a jim podobným v manipulaci s námi? Nic, bohužel. Umělá inteligence a algoritmy pro strojové učení dokáží již dnes odhadnout naše chování lépe než partner nebo šéf v práci. Jediné, co ke své práci potřebují, jsou data o Vás a o Vašem chování. Nejde ani tak o to, že jste se o víkendu přiotrávili sójovým mlékem, jde o to, s kým se kamarádíte a s kým a jak Váš život krájíte. Jaké příspěvky lajkujete, na jaké nabídnuté příspěvky kliknete, co okomentujete, jak dlouho na jaké stránce vydržíte, než dáte přednost jiné, jak a na co reagují vaši přátelé a přátelé vašich přátel, co vyhledáváte na internetu, jaké stránky si prohlížíte, kam na stránce kliknete, co sdílíte, jak se chováte při používání svého telefonu.
K tomu si přidejte osobní data, které poskytujete v reálném životě. Když jdete dnes žádat do banky o úvěr, tak se na Vás banka dotáže vašeho mobilního operátora a ten ji poskytne Vaši bonitu. Anonymní číslo na škále o 0 do 100. Jak k němu přijde? Ví jak často, kdy a komu voláte, kolik peněz utratíte za telefon, ví, kde se celý den pohybujete, protože máte telefon pořád zapnutý, jestli jezdíte na dovolenou do zahraničí, do jakého hotelu, jestli chodíte do kina, na koncerty, na levné nebo drahé nákupy, kolik lidí Vám volá. Máte pocit, že jsem paranoidní? Možná ano, ale stejně po nás po všech jdou 😊
Cvičíte rádi s fitness hodinkami? Měříte si tep, kvalitu spánku, naběhané kilometry. Nové hodinky umí EEG, nové nové hodinky budou umět zase něco dalšího, nejen proto, abychom si je koupili, ale hlavně proto, abychom o sobě zase poskytli více dat. Budou třeba měřit tonus kůže, krevní tlak, možná Vás zachrání před infarktem, ale na oplátku si ve Vás budou číst jako v knize, poznají, kdy jste vzrušení, kdy klidní a kdy rozčílení. A pak už to stačí jenom spárovat s tím, co zrovna čtete, sledujete, s kým zrovna mluvíte telefonem.
Naše chování může chytrým algoritmům poskytnou taková data, že nás budou znát lépe než naši nejbližší, lépe než mi sami sebe. A pak už záleží jenom na tom, kdo a jak ty algoritmy použije. Google Vám třeba automaticky bude nabízet určitou značku auta nebo tenisové rakety, zná Vás lépe jako znáte své boty a vy budete spokojeni a té lehké manipulace si ani nevšimnete. Horší je, že Vám stejně může podsouvat názor a řešení společenských problémů, koho volit a koho ne, proč ano, proč ne, a vy si toho ani nevšimnete, prostě Vás jenom velice jemně utvrdí v něčem, co chce inzerent, ať už je to kdokoli.
Tohle není hudba nějaké blízké nebo vzdálené budoucnosti, toto vše se již dnes děje. My nedostáváme nic zadarmo, Google, Facebook, a jim podobní, to není Ježíšek, který z čirého altruismu přináší dárky, to jsou dobyvatelé, kteří si nás kupují za pár tretek a korálků, stejně jako kdysi Španělé indiány. Oni nenesou nic zadarmo, zadarmo se jim dáváme my, bezelstně a na stříbrném podnose.
Až Vám zase někdy někdo něco nabídne zadarmo, tak se nad tím prosím aspoň na chvilku zamyslete, sovy nejsou vždy tím, čím se zdají být.
