Vrba

Ztuhlé vrypy vrásek,
letokruhy naděje,
příčetné kroniky smutku,
co den, to rok,
vlasy jak peřeje,
divoké bílé vskutku.

Na mezi křížek,
vítr a divoká máta,
z kaluží pijí vosy,
co krok, to rok,
zrádná života blata
v soukolí skřípou osy.

Špinavé bosé nohy
krčí se v trávě,
na zádech stovky mezí,
co kříž, to rok,
otázky v hlavě
za víčky ztěžka běží.

Schoulená třešeň,
na konci aleje,
kamení, hroudy hlíny,
opřeš se, usneš,
a zase dobře je,
jen ty a klubka viny.

Příspěvek vytvořen 111

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek