Štěstí v moderní době

Štěstí je prý docela fajn. Média nám neustále předhazují, že prostě musíme být šťastní a marketing jim v tom udatně sekunduje, aby nám to štěstí umožnil. A to vše rychle a zběsile, jako Vin Diesel.

Žijeme v době postfaktické a nové informace vznikají daleko rychleji, než je stačíme registrovat a kriticky vyhodnotit, revoluce prostě předběhla evoluci. Jsme schopni intuitivně říct, zda je nové sdělení pravdivé, hoax, podprahové nebo ironické? A pokud ano, máme na to čas?! Ta rychlost a množství informací útočících na náš mozek vede k tomu, že ten se začíná bránit. Volí jednoduchou a efektivní obranu, filtruje. No a ten filtr, to je to, oč tady běží. Ten, kdo ho dokáže ovládnout, vnutit nám svůj, ten v jistém slova smyslu ovládá nás. A kdo ovládá nás, ovládá naše peníze.

Našim filtrem projdou hlavně ty informace, které nějakým způsobem působí na naše emoce, ideálně na naše primární pudy. A naše primární pudy, například strach, dokáží u většiny z nás velice nepříjemnou věc, dokáží vypnout naše kritické myšlení.

Jak s tím vším souvisí naše štěstí? Hodně, hlavně to, jakým způsobem se během historie posunul význam tohoto začarovaného slova. Naši prapradědové chodili na pole za úsvitu, s sebou si vzali krajíc chleba se slaninou, džbánek vody a pracovní nářadí. Když se jim ten den nedařilo, tak snědli svačinu, povykládali se sousedy nebo se pomilovali na mezi. Dobře tušili, že se druhý den vzbudí a vše bude pravděpodobně zase lepší a dílo se podaří. Jaká byla jich představa štěstí? Zdravé děti, dobrá úroda, mírnější zima.

A my? My po probuzení snídáme avotoasty a kafe s příběhem. Pokud si dáme i slaninu navíc, a zároveň si u toho na Instagramu prohlídneme pár snímků vysportovaných lidí natřených samoopalovacím krémem, vhání nám to do tepen nejen cholesterol, ale i úzkost, jak zatočit s nadbytečnou konzumací kalorií. Rychlostí světla najdeme na internetu kalorické tabulky a po zjištění, jak to doopravdy je s tou zatracenou slaninou, nám zaskočí další sousto. Samozřejmě, že nás stihne rozčílit vyjádření politika z opačné strany našeho myšlenkového spektra, je to prostě debil, válka v oblasti blízkého východu, nárůst ceny pohonných hmot nebo výsledky ankety mapující průměrnou délku soulože průměrného páru. Buďte v klidu, ta poslední věc určitě nebude tak žhavá, jak si asi myslíte. Jestli jsme v něčem notoričtí lháři, je to sex a vztahy.

No a po takové informační masáži uslyšíme cestou do práce v rádiu, že si můžeme jednoduše udělat radost a koupit si nový telefon a tím si navodit pocit štěstí. A když k tomu novému telefonu dostaneme i dárek navíc, tak budeme šťastní dvakrát tolik. Matyka, ne? Nejmenovaný e-shop to dotáhl k dokonalosti a svá výdejní místa nazval Výdejnou radosti. Protože kupování věcí je přece radost. No a když už jsme tedy konečně šťastní my, tak co třeba udělat šťastné i naše děti, třeba v tom novém hračkářství na rohu. Jen ta představa jejich úsměvu od ucha k uchu nad novým sedmnáctým legem vám zvedá chloupky na zadku. Otázkou je, jestli štěstím nebo představou, jak na něj v noci šlápnete. Jo a mimochodem, s těmi chloupky byste měli něco dělat, na Letné letos moc nefrčí a rovnou se to depiluje laserem a bělí pastou.

My totiž věříme, že kupováním více a více věcí budeme více a více šťastní. Věříme tomu, protože tento materialistický ráj jsme viděli milionkrát v televizi, a náš mozek vizuální emoce propustil dovnitř aniž by se obtěžoval sepnout kritické myšlení. No a pak další snímky super šťastných lidí na Instagramu nebo Facebooku, s více a více zážitky, krásným a zdravým jídlem, novou kabelkou, bazénem na tři tempa, trampolínou a trávníkem střiženým robotickou Husquarnou přesně na 37 mm. Jejich úsměvy a jiskření v očích našemu podvědomí dál našeptávají, že toto je ta skutečná cesta ke štěstí, jednoduchá, rychlá, jak protažení kreditky platebním terminálem, bez oběti, s úsilím stejným jako to, které vynaložíme při přechodu na další snímek na Tinderu.

Můžeme si v dnešní době sociálních sítí dovolit nebýt spokojení a šťastní a prožívat své strádání a utrpení? Můžeme si dovolit být průměrní, když se život a štěstí začaly měřit na lajky? Masový marketing způsobil, že máme potřebu být víc vidět, více vynikat. Být průměrný se stalo novým synonymem pro osobní neúspěch. Technologie vyřešila spoustu ekonomických problémů, ale přidala nám spousty těch psychických. Úzkost z toho, že si něco nemůžeme koupit je pak bezmezná. Některé lidi dokonce nutí brát si nesmyslné půjčky jen proto, aby mohli zažít pár okamžiků rychloštěstí, pár okamžiků rozkoše z lepší úhlopříčky, Gucci kabelky nebo hodinek. Jenže pak zasáhne hédonická adaptace a my jdeme zase kupovat, jako feťáci bažící po další dávce.

Jak z toho ven? Víte, ono je to vlastně docela jednoduché, protože štěstí a radost není ve věcech, štěstí je v lidech, v nás, nejde jednoduše koupit v obchodě nebo vyhrát v loterii. Pokud nejste spokojení v práci, jste z ní vyčerpaní, ve stresu, tak řešením není další kobliha na obalení nervů. Ani další auto v garáži. Pokud nejste šťastní ve vztahu, tak to nevylepšíte tím, že budete po večerech popíjet dražší koňak. Pokud nejste vnitřně spokojení sami se sebou, tak nebudete ani potom, co vám větší biceps lajkne čtyři sta z vašich tří tisíc přátel. Ti si ani neuvědomí co hodnotí, nespojí si příspěvek s konkrétní osobou, s tím, co s ní zažili. Je to přece jen otázka pár vteřin, líbí, nelíbí, a jedeme dále, nasávat cizí životy, co na tom, že jsou virtuální.

EMa vidí štěstí jinak. Štěstí je dát kilo bezdomovci a vědět, že se za to vyspí v teple. Štěstí je jít do lesa v dešti. Štěstí je projít bosky strniště. Je to malý obrázek ufona od vašich dětí, Sikorka, která vás pozoruje přes okno. Štěstí je vyhodit půl tuny zbytečných věcí a nadechnout se v prázdném prostoru. Štěstí je dělat radost sobě, ostatním a neubližovat u toho. Štěstí je jen muška zlatá. Štěstí je cítit teplo milované osoby. Štěstí je potkat hada, který snědl slona. Štěstí je nemít hlad a žízeň, mít střechu nad hlavou.

Štěstí je krásná věc, ale prachy, ty ti ho nekoupí.