Oteklé prsty za vzduchem míří,
tancují podzimním listím,
cestičky pokrývá bolesti chmýří,
mysl mou v zákoutí čistím.
Haluze suché jak svlečení hadi,
doteky marných gest.
Jak mnoho ušli ti, jež leží tady?
Přemýšlím kolik cest.
Zítra se možná podivíš taky,
co žene nás do dálek hvězd.
Kolik z nás nevěří na zázraky?
Naděje v nás ta umírá naposled.
