Ticho a hluk,
my vzhlížíme k Pánu,
na krku břit
marných nadějí.
Rezavý pluh
se zasekl k ránu,
marné se přít,
když nás nechtějí.
Prsty a chtíč
zapletené pálí,
kolena dlí
v koutě hrachovém.
Všechno a nic,
kněz za rohem kálí,
plete si bič
v rouchu nachovém.
Dochází vzduch,
snad blízko jsme cíle,
k nebi hledíš
s hlavou skloněnou.
Kol kolem puch,
do poslední chvíle
nikdy nevíš,
zda si vzpomenou.
Sám, stále sám,
a věci se dějí
včera i dnes,
před tebou rozcestí,
buď vlastní pán,
jen se ti smějí,
jim sere pes,
ty vyjdi na scestí.
