Ať chceme nebo ne, věci se dějí, pořád. To, že vyřešíme nějaký problém pouze znamená, že se objeví jiný. Možná Vám ta myšlenka připadá děsivá, protože Vy se snažíte mít vše vyřešené, a já Vám tady vykládám, že se vlastně snažíte zbytečně, ale neměla by, není to důvod propadat nějakým nihilistickým náladám, je to prostě jedna z věcí, kterou nemůžete nijak ovlivnit, a proto je třeba ji s pokorou přijmout.
Co ovlivnit můžete je samozřejmě Váš postoj k věcem, Vaši reakci na události. Jako asi každý jsem si za svůj život prošla několika vztahovými peripetiemi a je zajímavé zpětně analyzovat reakce všech zúčastněných.
Byla jsem hodně zamilovaná do někoho, koho jsem nemohla mít hned, bylo to prostě hodně komplikované, život se někdy umí pořádně zamotat, a jelikož si komplikované situace říkají o komplikované řešení, tak se se mnou můj partner po nějaké době rozešel s tím, že potřebujeme změnu, abychom si oba pořádně srovnali své životy. Naivně jsem doufala, že to chce prostě čas a hýčkala si svou bolest a zamilovanost zároveň a netušila, že je v tom i někdo třetí. To samozřejmě není žádná objevná zápletka, častější klišé, aby jeden pohledal. Nakonec jsem se přece jenom dočkala spásné smsky a těšila jsem se na rande jen abych zjistila, že na baru sedí uzlíček neštěstí, se kterým se jeho láska právě rozešla, a uzlíček nenapadlo nic jiného, než napsat mě. Takže to máme jeden bar, dva uzlíčky, spoustu panáků. Výsledkem samozřejmě byla kocovina apokalyptických rozměrů, poznání, že se vztahem je definitivně konec, ale nakonec i pokračování pěkného přátelství. Oba jsme dokázali sdílet svoji bolest a jakkoli to zní nepravděpodobně, zůstali jsme dobrými přáteli. Prostě jsme oba pochopili, že se věci udály a jen na nás bylo, jestli z toho vyjdeme jako poražení nebo ne. Mohli jsme v myšlenkách utéct daleko od sebe, ale místo toho jsme si pomohli, protože nám to přišlo správné, a dlouhodobě se nám to vyplatilo.
Já jsem si po nějaké době začala léčit zlomené srdce dalším vztahem, ale byla to taková trošku jízda na emocionální horské dráze. Rozchody, chvilky štěstí, slzy i smích, pořád s červíčkem vzadu v hlavě, jestli to je opravdu ono. Nakonec jsem si řekla, že, když přemýšlím, jestli to je opravdu ono, tak to prostě ono není a rozešla se.
Jako ten, kdo se rozešel, jsem byla ve výhodě, byla jsem na to připravená, ale reakce partnera mě přesto překvapila. Svou bolest si léčil tím, že na mě začal klopil kýble a kýble špíny, utvrzoval se v tom, že já jsem ta špatná a že všechno je moje chyba. Znám tu bolest, zažila jsem ji, ale vyrovnala jsem se s ní naprosto opačně, vzala jsem ji jako příležitost zažít něco jiného, nového, objevit neprošlapanou cestu, která prostě povede kousek od té, po které jsem kráčela do té doby, na tu ale vyjely těžké stavební stroje a kompletně ji zničily. A s cestou i přátelství, o kterém jsem byla přesvědčena, že vydrží na věky.
Víte, věci se prostě dějí a je pravděpodobné, že dříve nebo později se Vám stane fakt hodně pičatá věc. Nedostanete vysněnou práci, rozejde se s Vámi někdo, kdo Vám byl předpovězen palmovými listy, dojde Vám sójové mléko a vy musíte do latéčka cvrnknout kravské, to je prostě život, jakkoli banálně to zní. Vám ale pořád zůstává ta skvělá možnost, jak budete reagovat, jak se k tomu postavíte. Jestli se zblázníte, nebo si z toho uděláte kozy, nebo si necháte udělat umělé kozy, jestli to proměníte v nenávist, nebo pochopíte jako šanci. Prostě jste svým hlavním hrdinou a můžete ten boj vyhrát, stačí v sobě neživit nenávist k sobě a ostatním, oni za vaše životy nemůžou. Nenávist vede jenom k utrpení, k vašemu a následně druhých.
Až budete příště stát na emocionální křižovatce, zkuste nechat jednou, dvakrát, probliknout zelenou, a zaměřte svojí pozornost jinam, třeba na ty, kteří okupují největší a nejlukrativnější parcelu ve Vašem srdci, protože, věřte nebo ne, investice do nemovitostí mají skvělou návratnost.
Nejvíc dycky