Občas argumentuji Hitlerem. Jo, tím Hitlerem, zodpovědným za smrt miliónů lidí. Všichni ho vidíte jako monstrum, jako zvrhlou bytost s naprosto zvráceným myšlením. A máte samozřejmě pravdu, Hitler byl naprosto pošahané, nelidské monstrum, já ho vidím úplně stejně, resp. takřka naprosto stejně. Vynechávám pouze slovo „nelidské“. Proč?
Hitler byl člověk, to je prostě fakt, měl své sny, touhy, miloval i byl milován, inspiroval milióny lidí, dokázal za dvacet let vybudovat špičkovou a fungující organizaci, ovlivnil lidi tak, že v jeho jménu byli schopni páchat zločiny proti lidskosti, dokázali vzít cizí život, a někteří i svůj vlastní. Hitler změnil svět. Problém není v tom, že Hitler byl člověk, problém je v jeho hodnotách.
Kdysi dávno, v mém roztěkaném mládí, jsem omylem zabloudila na sraz křesťanské mládeže. Měla jsem poměrně bujarou náladu, končilo zkouškové období a vysokoškolský život je prostě vysokoškolský život. „Ježíš je náš pán, Ježíš je láska, …,“ neslo se do noci a já jsem fascinovaně koukala na velký dav mladých lidí, kteří tato, a podobná, hesla provolávali. Chvíli jsem je poslouchala a pak se s nimi dala do řeči. „Víte, že je Ježíš podobný Hitlerovi?“ Mírumilovné shromáždění ztichlo a já jsem jen tak tak stačila utéct do tmy před novou křížovou výpravou, nikdo nemá rád, když se jim šahá na modly.
Ježíš byl člověk, to je prostě fakt, měl své sny, touhy, miloval i byl milován, inspiroval milióny lidí, dokázal za dvacet let připravit cestu pro špičkovou a fungující organizaci, ovlivnil lidi tak, že v jeho jménu byli schopni páchat zločiny proto lidskosti, vzít cizí život, a někteří i svůj vlastní. Ježíš změnil svět. Dává to smysl?
Ježíš i Hitler si byli hodně podobní, oba měli a žili svůj sen, oba dokázali pro většinu z nás nemožné, a oba za svůj sen dobrovolně položili vlastní život, proč jsou tedy na opačné straně spektra? Zásadní rozdíl mezi Ježíšem a Hitlerem je samozřejmě v jejich hodnotách. Zatímco jeden hlásal lásku a to, že všichni lidi jsou jsi rovni, druhý nadřazenost jedné rasy a zkázu a smrt.
Milovat Ježíše a nenávidět Hitlera je triviálně snadné a není k tomu třeba znát ani to, jaký byl jejich žebříček hodnot, co považovali za důležité a co ne, jejich činy mluví dostatečně jasně. Jedná se samozřejmě o dva extrémní případy, většina z nás nežije takto vyhraněné životy, ale to nám nebrání v tom, abychom nehodnotili skutky našich životů podobně, černobíle. Hodně nás zasáhnout činy, ale už málo přemýšlíme nad hodnotami těch, kteří jsou za ně zodpovědní, a my přitom nekráčíme v jejich botách a většinou netušíme, co přesně se odehrává v jejich hlavách.
Představte si, že někoho milujete a máte pocit, že i váš partner miluje Vás. Plánujete si společnou budoucnost, všude kolem třpytky, duha a růžové barvy. A pak, jako blesk z čistého nebe, Vám oznámí, že se společná budoucnost ruší a ve vaší hlavě dojde během pár vteřin k jeho transformaci z Ježíše na Hitlera. Proč? Změnili se nějak jeho hodnoty? Možná ano, ale změnily se tak radikálně, aby se dostal na druhý konec emocionálního spektra? Není spíše problém v tom, že jste celou dobu hodnotili jen partnerovy činy a nespojovali si je z jeho hodnotami? A co když partner zjistil, že Vaše hodnoty jsou to, proč s Vámi nemůže být?
Emocionální hodnocení je rychlé a jednoduché, ale není správné. Naše emoce nás klamou, potlačují naše kritické myšlení. Racionálně si připustit, že něco může být i naše vina je prostě bolestivější než nalhávání si, že za to všechno může někdo jiný.
Až budete někoho příště nenávidět stejně jako Hitlera, nebo milovat jako Ježíše, zkuste si na chvíli vypnout emoce a podívat se na svět jeho očima. Možná zjistíte, že není tak černobílý, stejně jako není černobílý Váš život. Pokud se naučíte hodnotit lidi nejen podle činů, ale i jejich motivů, je docela pravděpodobné, že Vám to v budoucnosti ušetří nejedno životní zklamání.
