Vrásky jak vrypy na skle.
A sláma z bot, a z nosu chlupy,
hledá se poslední,
co za mnou zhasne,
dost místa pro všechny, pro zástupy.
Vrásky prý mužům sluší.
A kdo jsem já, abych se hádal,
do dálky nevidím,
jen matně tuším,
kde konec snů, které jsem spřádal.
Vrásky jak něčí vina.
A vlhké oči, a suché dlaně,
tak hlavně nerozlít,
tu trochu vína,
na cestu s noblesou, odhodlaně.
Vrásky jsou čárky Boha.
A každá jedna, tak trochu bolí,
krémy moc nemusím,
mě stačí voda,
nesmyje vůni cest, jen trochu soli.
Vrásky mi vykvetly.
A dojde víno, a zvadne kvítí.
Očistec bude to?
Nebo snad předpeklí?
Uvidím později, ještě se svítí.