Deset bran – Brána třetí

Originální příspěvek na FB tady: Deset Bran – Brána třetí

Deset bran – Brána třetí

Zugian volá Mistra

Do současnosti se dochovalo na 1750 tradičních koánů. Korejský Zenový Mistr Seung Sahn z nich vybral deset, nazval je „Deset bran“. Deset bran, kterými musejí studenti při své zenové praxi projít. V tomto díle se podíváme na koán třetí:

Zugian na sebe každý den volal:

„Mistře!

Zároveň si odpovídal: „Ano pane?

„Buď opatrný!

„Ano, pane.

„Nikdy se nenech ošidit druhými!

„Ne, pane, nenechám.“

  • Zugian na sebe volal a sám si odpovídal, používal tedy dvě mysli. Která je ta pravá mistrovská?

Seung Sahn ve svých dopisech píše:

Zugian na sebe volal a odpovídal si – dvě mysli. Která z nich je pravý mistr? Někteří lidé nemají jenom dvě mysli, ale tři mysli, čtyři mysli, pět myslí, osmdesát myslí, mnoho myslí – mysl bolesti, mysl smutku, mysl sexu, mysl peněz, nejrůznější druhy mysli. Zugian má jenom dvě: „Mistře!“ „Ano!“ „Udržuj čistou mysl!“ – dvě mysli. Která z nich je pravý mistr? Odpověz!

Sengai Gibon (1751-1837), Univerzum: tělo, mysl a duch.

Sengai Gibon (1751-1837), Univerzum: tělo, mysl a duch.

Mumonův komentář:

Stayrý Zuigan sám kupuje a sám prodává. Příliš často si hraje jak s maskami dobrých bohů, tak s maskami démonů. K čemu to je? Jeden volá, druhý odpovídá, jeden bdí a druhý slibuje, že se nedá ošidit. Ať sáhneš na tu či onu stranu, spálíš se. Budeš-li napodobovat Zuigana, uděláš ze sebe obyčejného psa.

Verše Mumona:

Když lpí na pochybných cestách a vědomí

pak student Cesty pravdy nedosáhne.

Sémě zrození a smrti nespočetných eonů:

blázen volá svou podstatu.

Když Zuigan volá „Mistře!“, volá tak na „mistra“ své vlastní mysli. Nabádá-li sám sebe k opatrnosti, vyzývá svou mysl k nepřetržité bdělosti. Zenová koncentrace není obvykle urputné soustředění Evropanů (se svraštělým obočím, stisknutými zuby a upřeným pohledem), ale jakási pasivní, uvolněná (jakoby trochu rozostřená) bdělost člověka, který je dokonale vycentrován (v haře), ale zároveň vnímá (my bychom řekli „šestým smyslem“ nebo „má oči i na zádech“) veškeré okolí.

Zuigan sám sobě radí, aby se „nenechal ošidit“ těmi „druhými“ iluzorními myšlenkami, idejemi a koncepcemi, které člověka neustále matou. Čínský znak pro „šidit, podvést“ je skoro identický se znakem pro „dělat si z někoho blázna“. Zuigan tedy na sebe volá „nenech ze sebe udělat blázna“.

Když Zuigan přišel ke svému mistrovi Gantóovi, zeptal se: „Co je to věčná pravda?“ Mistr odpověděl: „Už jsi ji minul.“ „Co to je, co jsem minul,“ ptal se dál Zuigan. „Už vůbec ne věčná pravda,“ řekl Gantó. Zuigan se tímto koanem intenzivně zabýval velmi dlouho, než dosáhl osvícení.

Koany jsou přímým vyjádřením zenového pochopení různých mistrů a žáků a jejich pravý hlubinný význam dokáže vychutnat a ocenit jen ta hrstka studentů zenu, kteří koanem pronikli. Etické a lidské poučení, pokud se s koanem spojí, má jen druhotný význam, a hledá-li někdo řešení koánu z této strany, míří vedle. Zen nepopírá morálku a humanitu učení, ty ale musí být přímým důsledkem pochopení základní pravdy, která leží pod a za nimi.

Lidé se nechávají zmást a myslí si, že se Zuigan dal na cestu introspekce a sebezkoumání. Kdyby to tak bylo, nebyl by to koan, ale jen „etická“ rada a Zuigan by po staletí nebyl znám jako slavný zenový mistr. Zuigan prošel dlouhým a tvrdým výcvikem a není pochyb, že to byl výborný mistr a že všechno, co dělal a říkal, bylo o zenu a pro zen. Onen „mistr“ Zuigan je silný silný jak ve zvolání, tak v odpovědi. Jestli nedokážete tohoto „mistra“ pochopit, minuli jste smysl celého koánu. Kdo je ten „mistr“?

Titul „mistr“ zde neoznačuje nějakou subjektivitu, ale jakousi základní, nebo absolutní Subjektivitu, která zahrnuje obě úrovně, subjektivní i objektivní. Nazývat ji jménem je již chybou, krokem k objektivizaci a konceptualizaci. Gutei zvedl prst, Eno tomu říkal „původní tvář“, Rinzai to nazval „pravým mužem bez titulu“, Gudo tomu říkal „mládí přirozeného půvabu“, Zugian tomu říkal „mistře“. Všechna ta jména dali mistři onomu tajemnému, ve snaze naznačit žákům jednu a tutéž realitu. Zen není nic jiného, než zkušenost každého z nás: zkušenost otevření duchovního oka, zkušenost osvícení, satori.

Zuigan pokračoval ve vyzývání „mistra“ i pod dosažení osvícení. Většina lidí se domnívá, že zážitkem satori všechno končí a člověk (učitel a mistr) si pak jen „užívá“. To je ovšem jedna z nejrůznějších iluzí. Naopak, teprve po zkušenosti vhledu člověk začíná skutečně tvrdě pracovat. Zuiganův „mistr“ byl bdělý, ať seděl, jedl, chodil, oblékal se nebo smál. A o tuhle vědomou pozornost jde.

Mnich jednou přišel ke Genšovi a ten se ho ptal, u kterého mistra byl předtím. „U Zuigana,“ odpověděl mnich a Genšo si nechal vyprávět, jak Zuigan své žáky učil tím, že na sebe volal a sám si odpovídal. „Proč jsi tedy nezůstal u Zuigana,“ ptal se Genšo mnicha. „Zuigan zemřel,“ zněla odpověď. Genšo se zeptal: „Kdybys na něho teď zavolal Mistře!, odpověděl by?“ Mnich nedokázal odpovědět. A co vy?

Příspěvek vytvořen 111

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek