Druhý kýč

Je kýč, když do srdce vnikne rýč,
a jak se doba mihne
a ta jizva splihne
to srdce zase zjihne?

A dva pohledy se střetnou,
prsty do sebe se vetknou,
a za chvíli letmou
ústa vše si řeknou.

Je kýč, když to, co bylo pryč,
objeví se zase,
v odpoledním čase,
a srdce tvé se pase?

A kroky zní nocí temnou,
pohlazení rukou jemnou,
nevyřčenou otázku zřejmou,
sdílí oči pod lucernou.

Je kýč, když vedle uší bič,
třeskne silně,
neomylně,
rychlejší jen ruce vilné?

V podvečeru, pod jabloní,
krásný je to kýč,
až to všechno bude pryč,
tam ať zakope mě rýč.

Příspěvek vytvořen 123

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek