Čas


Železo červené,
skvrny na kůži raší,
písek je z kamene,
cinkání zvonů plaší.

Bůh sedí na mezi,
starý, hluchý a slepý,
v autu a v zámezí,
tečka na konci věty.

Milovat nakonec
musí už jenom sebe,
sám všude cizinec,
prázdné peklo i nebe.

Rány se zacelí
a břit se tupým stane,
ho možná zocelí,
nás živé nedostane.

Příspěvek vytvořen 78

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek