Pihovatá – 4. část

Igor odvedl dobrou práci, budiž mu kyselina lehká. V hlavě má sice průvan jak ve vyhlášeném bordelu, ale tím se bude zabývat až jindy a jinde. Narovná se a sjede očima na své ruce. Taková maličká vychytávka, Igor o ní původně nechtěl ani slyšet, ale píseň kreditů, podobně jako voda z Lurdes, mu vrátila sluch. Od lokte až po konečky prstů, a pak ještě kousek dál, temné, matné břity tyraniových čepelí, netrpělivě čekajících na vyzvání k tanci.

Zvedne pravou ruku a veškerou silou zatlačí na plasťákův krk. Jde to překvapivě ztuha, posilovače jsou v hajzlu, stejně tak, jako šlehy neoadrenalinu, je tak čistá, že by ji vzali na Olympiádu, postavili by ji do vitríny a ukazovali návštěvníkům jako poslední relikt čistého sportu. Ale i tady platí, když to nejde silou, potom je třeba si vzít větší kladivo. A ona má to největší. Její ruce stály podobně jako první pokus o osídlení Marsu, na gram váhy jsou na světě asi dražší jen hezké sny a klidné spaní. Umělá kůže na krku se napne a konečně povolí, prodloužené prsty zajedou dovnitř. Pixlák se ani nepohne, nemá důvod, necítí bolest. Nikdo by nechtěl androida s tiky a spazmy, to by mu už rovnou mohli do palice narvat deprese a splín a nastříkat mu na záda Marvin. Čepele vyjedou druhou stranu krku a z fešáka začne vytékat nějaká bezbarvá tekutina. Asi má dost. Asi. Neví přesně, jak to poznat, když mu kurva chybí ty pojebané spazmy. Až si jednou koupí továrnu na uměláky, tak prosadí, aby sebou při dekapitaci pořádně cukali. Jo a taky červenou krev, takhle vypadá jak pokažený zásobník ledu.

Chytne ho za ruce a pomaličku vyndá nanosondy ze svých stehen, pěkné věcičky, pomyslí si, překvapivě moderní, tohle určitě nebylo v základní výbavě. Svěsí mu paže kolem těla a pak ho opatrně celého položí za stůl. Světla klubu začínají měnit barvu. Začíná dojezd a za chvíli sem napochoduje celá armáda pomocného personálu, která se to celé pokusí dát do cajku, řeka musí plynout. Není čas ztrácet čas, klekne mu na hrudník a začne kuchat. Není to sice úplně čistý chirurgický řez, chirurg – pedant by mohl namítat, že ho měla vést jinudy, ale to zase není tak úplně její starost. Zabalí hlavu do první pohozené košile, kterou najde na zemi a vyrazí k východu. Brodí se parketem pokrytým vrstvou těl jejichž oči jsou vyhaslé stejně jako oči, které si nese pod paží. Je jediná, kdo se drží na nohou, za normálních okolností by byla první, koho by začala ochranka lustrovat, ale tohle nejsou normální okolnosti. Klub se začne plnit armádou s pásy, na kterých je obsah parketu pomalu přesouván do ubikací k umytí a detoxikaci. Nikdo nemá čas a chuť sledovat jednu pihovatou holku s hlavou pod paží, jak se tím mumrajem prodírá a míří k východu. Pihovatá si na nezájem nehodlá stěžovat, dneska ne. Pomalu vyjde ven. Před klubem už čeká nedočkavý dav a ochranka má plné ruce práce, aby ho udržela v klidu. Je vzduch, je někdo, kdo jde proti proudu, jediný, kdo ji zaregistruje, jsou oči kamer. Má zhruba jeden turnus na to, než si příliš zvědavé hlavy začnou klást otázky. A tam, kde se kladou otázky, tam se čekají odpovědi. A odpovědi se nesou zabalené v košili.

Jde Městem a zapálí si cigaretu. Chce potáhnout, ale dojde jí, že je čistá. Když jí nefunguje palice, tak nefungují ani plicní filtry a ona je ta poslední, která by chtěla umřít na nějakou exotickou nemoc. Hlasitě zakleje, ale nikdo se za ní neotočí. Město si žije svým životem, směs svítících reklam, peněz, chtíče a nesplněných snů. Zabočí do zapadlé uličky plné krámků s exotickým, a pokud bychom měli být spravedliví, ne úplně legálním, zbožím, proplete se mezi vystavenými věcičkami, a zamíří do jednoho z nich. Majitelem je týpek, který nemá ve zvyku se zbytečně vyptávat a to mu docela sype. Pronajala si jeden pokoj v patře nad obchodem, v ceně klid a blízkost do centra, a hlavně možnost využívat místní technické vybavení.

Vybalí palici a začne ji připojovat na diagnostiku, musí zjistit, co do ní ten kripl, před tím, než ho poslala do grafenového nebe, napumpoval, vitamíny to určitě nebyly. Tentokrát ji tyranium moc nepomáhá, je jako střihoruký Edward, který se pokouší provléct nitky uchem jehly. Kleje tak, že pokoj bude třeba znovu vysvětit, nebo aspoň vymalovat. Zapne Holo a konečně se na něm objeví nějaké údaje, spustí diagnostiku, nechá ji běžet a svalí se na postel. Točí se jí hlava, není zvyklá na to být čistá, ta nenadálá svoboda vůbec není osvobozující, pěkně jí sere, chybí jí spojení s Netem, je feťák odříznutý od zdroje. Potí se a začíná se třást. Tak tohle je absťák? Slyšela o kovbojích, kteří po odpojení zkolabovali tak, že už je nikdo nedal dohromady. Zůstaly z nich akorát hromady masa, výkalů a slin. „Takhle ne prosím, takhle ne.“ Pihovatá mobilizuje zbytky sil, ale není jí to nic platné, na čele vyrážejí krůpěje potu a stékají ji po tváři dolů, jako slzy. Je sama, odříznutá od světa, který tak důvěrně znala, pohozena v zapadlém pokoji a nechána na pospas. Až si pro ni přijdou, a oni si přijdou, najdou jenom slintající, upocenou trosku neschopnou myslet a artikulovat.

Hlavou jí krouží pestrobarevné obrazce halucinogenního tripu, minulost, budoucnost, jízda Netem i dětství na okraji, vše slité do obrovské valící se koule vzpomínek a fantasmagorií. Chybí ji kyslík, má pocit, že se topí, je uvnitř teplého bazénu a snaží se najít cestu ven, ale nic takového neexistuje, jen stěny, tma a teplo. Plíce jí drtí tlak a ona se potřebuje nadechnout, musí, ale místo úst a nosu má jenom pevnou kůži, snaží se pohnou čelistmi a roztrhnout ji, ale nejde to, přestává bojovat a poddá se nevyhnutelnému. Tělo se napne v poslední křeči a pak klidně spočine na posteli. Pokoj prostoupil zvláštní klid. Holo na stole pořád chrlí diagnostická data plasťákovy hlavy, ale momentálně tady není nikdo, koho by to zajímalo. Pihovatá, největší kovboj od dob starého Majka, leží klidně na posteli a jestli dýchá, tak hodně homeopaticky. Oči zavřené, vypadá jako by spala, a až sem naběhne komando Asociace, tak možná začnou chodit po špičkách, aby ji nevzbudili. Ani se nestihla učesat, ale co na tom záleží, jak vypadá a kde leží. Spí velkým spánkem a není nic, co by jí mohlo rozhodit, je jen ona, ticho a klid.

Příspěvek vytvořen 82

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

Související Příspěvky

Začněte psát hledaný výraz výše a stisknutím klávesy Enter vyhledejte. Stisknutím klávesy ESC zrušíte.

Zpět na začátek